Plachetnice
 

	1. Plují-li plavidla takovými směry, že se jejich dráhy kříží a mohlo by vzniknout nebezpečí srážky, musí malá plavidla různých druhů dodržet následující pravidla:
		a) rychlejší plavidlo musí uvolnit dráhu pomalejšímu plavidlu
		b) malá plavidla plující pomocí plachet musí uvolnit dráhu malým plavidlům plujícím za pomoci vlastního pohonu
		c) malá plavidla bez vlastního pohonu, nepohybující se pomocí plachet musí uvolnit dráhu malým plavidlům plujícím pomocí plachet.
	2. Malá plavidla plující pomocí plachet, která plují křížícími se směry tak, že by mohlo vzniknout nebezpečí srážky a mají vítr z různých směrů, musí vzájemně dodržovat následující pravidlo:
		a) plavidlo s větrem z pravého boku musí uvolnit dráhu plavidlu, které má vítr z levého boku,
		b) plavidla s větrem z levého boku musí uvolnit dráhu plavidlu, které má vítr z pravého boku,
		c) plavidlo s menší plochou plachet musí uvolnit dráhu plavidlu s větší plochou plachet.
	3. Malá plavidla plující pomocí plachet, která plují křížícími se směry tak, že by mohlo vzniknout nebezpečí srážky a mají vítr ze stejného směru, musí vzájemně dodržovat následující pravidlo:
		a) plavidlo v návětří musí uvolnit dráhu plavidlu v závětří,
		b) plavidlo plující rychleji musí uvolnit dráhu plavidlu plujícímu pomaleji,
		c) plavidlo v závětří musí uvolnit dráhu plavidlu v návětří.
	4. Malá plavidla plující pomocí plachet, která plují křížícími se směry tak, že by mohlo vzniknout nebezpečí srážky, musí dodržet následující pravidlo:
		a) plavidlo o menší délce musí uvolnit dráhu plavidlu s větší délkou,
		b) má-li plavidlo vítr z levého boku a nelze z něho přesně určit, zda má jiné plavidlo na návětrné straně vítr z pravého nebo levého boku, musí mu uvolnit dráhu,
		c) plavidlo s menší plochou plachet musí uvolnit dráhu plavidlu s větší plochou plachet.
	5. Výraz plachetnice označuje:
		a) plavidlo, využívající plochy lodního tělesa ke zvýšení rychlosti plavby nebo k nouzovému pohonu,
		b) jakékoli plavidlo hnané větrem,
		c) loď speciálně konstruované pro plavbu pomocí plachet
	6. Kýlová plachetnice (jachta) je:
		a) plachetnice opatřená kýlem se zátěží,
		b) plachetnice s výměrou plachet nad 30 m2 a samovylévacím kokpitem,
		c) plachetnice nejméně s dvoustěžňovou takeláží a výtlakem minimálně 5 tun.
	7. Ploutvokýlová plachetnice (jachta) je:
		a) plachetnice s pevnou kýlovou ploutví se zátěží (tzv. flundrou) a se samovylévacím kokpitem,
		b) plachetnice, jejíž trup je protažen do nízkého středního kýlu opatřeného zátěží, kterým prochází spouštěcí ploutev,
		c) plachetnice opatřenou bočními kýly se zátěží s výměrou plachet do 30 m2.
	8. Ploutvová plachetnice je:
		a) plachetnice (převážně menších rozměrů), jejíž trup je opatřen spouštěcí ploutví nebo dvěma bočními otočnými ploutvemi bez zátěže,
		b) malá sportovní plachetnice s výměrou plachet do 15 m2 a pevně přišroubovanou dřevěnou ploutví bez zátěže,
		c) závodní třídová plachetnice do maximální hmotnosti 500 kg s ponorným kormidlem a pevnou ploutví.
	9. Jola je člun:
		a) s rovnými žebry a plochým dnem,
		b) s lomenými žebry a ostrým outorem,
		c) s oblými žebry, oblým outorem a zrcadlem.
	10. Šarpie je člun:
		a) s lomenými žebry, ostrým outorem, úkosovým dnem a zrcadlem,
		b) se širokými boky a plochým dnem,
		c) s oblými žebry protaženými do kýlů, oblým outorem a bez zrcadla.
	11. Vyvážené kormidlo je kormidlo:
		a) s nástavcem, označované také jako kormidlo dunajské nebo suezské,
		b) kde část plochy ploutve leží před osou otáčení, takže je ulehčeno ovládání kormidla vyvážením momentů hydrodynamických sil,
		c) jehož ploutev má proudnicový tvar.
	12. Přední vaz (klounovec) je:
		a) přední ležatý stěžeň u starších typů plachetnic,
		b) přední vodotěsný kolizní prostor,
		c) hlavní výztužná část přídě, tvořící pokračování kýlu vzhůru a svazující přední část kostry plavidla.
	13. Ploutvová skříň je:
		a) prostor pro uložení potápěčského materiálu (ploutví, brýlí, tlakových nádob atd.),
		b) skříň na kotevní řetěz,
		c) pouzdro pevně a vodotěsně připevněné k trupu plavidla, do kterého se zatahuje ploutev.
	14. Rolfok:
		a) není součástí takeláže,
		b) je součást takeláže umožňující rozvinování a refování kosatky (geny),
		c) je součástí takeláže sloužící k refování hlavní plachty.
	15. Kokpit je:
		a) prostor pro posádku ovládající plachetnici,
		b) odklápěcí vodotěsný kryt na přídi,
		c) kulaté vodotěsné lodní okno se šroubovým závěrem.
	16. Výraz stěžeň se používá:
		a) pro označení kování ráhna,
		b) pro označení kulatiny přibližně kolmé na lodní palubu,
		c) pro označení kulatiny vystupující z přídě.
	17. Výraz hydrostatický vztlak plavidla používáme pro:
		a) sumu všech vztlakových sil působících na plavidlo (závisí na tvaru a objemu lodi a na rychlosti pohybu plavidla vůči vodě),
		b) označení objemu ponořené části plavidla,
		c) označení vertikálního hydrostatického vztlaku vody, který je přímo úměrný objemu ponořené části plavidla.
	18. Výraz hydrodynamický vztlak se používá pro:
		a) označení vztlaku vyvozeného hydrodynamickými silami, které vznikají při obtékání ponořených částí plavidla za pohybu,
		b) označení tlaku větru na návětrnou stranu plachty,
		c) hydrodynamickou sílu působící proti směru jízdy.
	19. Laterál je:
		a) spouštěcí list kormidla,
		b) průmět celkové boční plochy ponořené části plavidla (trupu, kýlu či ploutve, kormidla),
		c) celková plocha plachet.
	20. Výrazem výtlak váhový se označuje:
		a) váha vody, vytlačené plavidlem,
		b) váha prázdného plavidla,
		c) maximální hodnota váhy nákladu.
	21. Výrazem těžiště váhy (neboli váhové těžiště) se označuje:
		a) olověná zátěž na kýlu,
		b) lodní nákladový prostor,
		c) teoretický bod, v kterém působí celková váha plavidla směrem svisle dolů.
	22. Výrazem těžiště výtlaku (neboli tvarové těžiště) se označuje:
		a) teoretický bod, ve kterém působí kolmo vzhůru vztlak (nebo v kterém je nadlehčováno plavidlo vztlakem, rovnajícím se váze vody plavidlem vytlačené),
		b) plocha dna lodního tělesa, která je pod ponorem,
		c) nejnižší bod ponořené části plavidla.
	23. Výraz trim se používá pro označení:
		a) bočního splouvání plachetnice (dryft),
		b) správného ustavení plachetnice,
		c) stáčení plachetnice proti větru.
	24. Výraz trimování plachet se používá:
		a) pro impregnaci plachet proti hnilobě,
		b) pro zmenšování plochy plachet při silném větru,
		c) pro správné nastavení a seřízení plachet.
	25. Závětrnost lodě je:
		a) postavení plachetnice proti větru,
		b) plavba plachetnice se skasanými plachtami,
		c) vlastnost plachetnice stáčet se po větru.
	26. Takeláž je:
		a) kýl se zátěží u kýlové plachetnice,
		b) celá plachetní výstroj plachetnice,
		c) ochranná plachta, která slouží k zakrytí lodi při kotvení.
	27. Persenink je:
		a) ochranná plachta, chránící loď před vlivy počasí při stání,
		b) bouřková kosatka ze silné plachtoviny,
		c) pomocná plachta (tzv. lekážní), používaná k nouzovému utěsnění proražného trupu.
	28. Lodní kulatiny jsou:
		a) lodní bidla s háčky,
		b) stěžně a ráhna, která nesou soustavu plachet,
		c) vyvazovací zařízení, např. pacholata, průvlaky, rohatinky.
	29. Čelen je:
		a) stěžňový nástavec (čnělka),
		b) svinovací ráhno kosatky (tzv. rolfok),
		c) kulatina vyčnívající z přídě směrem dopředu.
	30. Výrazem pevné lanoví se označují:
		a) veškerá lana, která slouží k vyztužení a upevnění stěžňů,
		b) kovová lana do průměru 30 mm,
		c) kovová lana o průměru nad 30 mm.
	31. Výrazem pohyblivé lanoví se označují:
		a) pletená lana z konopí nebo bavlny kromě lan z umělých hmot,
		b) veškerá lana, která slouží k obsluze plachet (spouště, otěže),
		c) pružná a měkká ocelová lana do průměru 10 mm.
	32. Saling (můstek) je:
		a) příčná, stěžeň zpevňující výztuha,
		b) stěžňová čnělka,
		c) pomocná lávka pro usnadnění vystupování na břeh.
	33. Vysoká takeláž (vysokostěžňové oplachtění) je:
		a) druh tzv. kutrového oplachtění, které používá vrcholovou plachtu,
		b) druh oplachtění, které používá hlavní a pomocný stěžeň, tzv. jeden a půl stěžňové oplachtění,
		c) druh oplachtění, kde přední stěh dosahuje vrcholu stěžně.
	34. Stěh je:
		a) zpravidla ocelové lano, které fixuje stěžeň v podélné ose lodi (přední a zadní stěh),
		b) zadní lem hlavní plachty,
		c) lano sloužící k zajištění polohy ráhna při spuštěné plachtě.
	35. Upínačka (úpona) je:
		a) kování pro uchycení sklápěcího stěžně,
		b) lano převážně ocelové, které vyztužuje stěžeň z boku,
		c) zařízení k bočnímu vlečení lodě.
	36. Topenanta je:
		a) vzpěra mezi stěžněm a kýlem,
		b) lano sloužící k refování kosatky na rolfoku,
		c) lano jako závěs ráhna, sloužící zejména k zajištění polohy ráhna při skasané hlavní plachtě.
	37. Napínák je:
		a) kovový díl s pravým a levým závitem, skládající se ze tří částí, který slouží k napínání stěhů, úpon, eventuálně jiných lan,
		b) přední stěh sloužící k zachycení kosatky,
		c) malý naviják (ráčna) s vertikální hřídelí, sloužící k dotažení otěží kosatky u větších lodí.
	38. Těžiště plachet je:
		a) místo, kde jsou na ráhně připevněny otěže plachet,
		b) místo, kde jsou ráhna připevněna ke stěžňům,
		c) teoretický bod, v němž působí výsledná aerodynamická síla nesených plachet.
	39. Ráhno (vratipeň) je:
		a) zařízení k vytahování spinakru,
		b) vodorovná kulatina kloubově spojená se stěžněm sloužící k nesení plachet,
		c) příčná výztuha stěžně.
	40. Refování plachty je:
		a) vyprání a impregnace plachet,
		b) zajíždění nových plachet,
		c) zmenšování plochy plachty (za silného větru).
	41. Refovací aparát je:
		a) lanko s kladkou pro měnění délky zadního líku plachty,
		b) zařízení sloužící ke zmenšování plachet za plavby,
		c) naviják pro kotevní lano.
	42. Výraz šekl označuje:
		a) dvoudílný prvek tvaru podkovy, užívaný k spojování lan, event. připojování řetězů, stěhů, kladek apod.
		b) dvojitá kladka,
		c) zařízení na zajištění otěží.
	43. Výrazem otěž označujeme:
		a) lano sloužící k vytahování plachet,
		b) lana sloužící k nastavení plachet,
		c) napínák předního stěhu.
	44. Spoušť nebo výtah je:
		a) zařízení pro odpalování signálních raket,
		b) lanko sloužící k zajištění listu kormidla,
		c) lano sloužící k vytahování a spouštění plachet, popřípadě ráhen.
	45. Kiking je:
		a) zařízení (lanko s kladkami), které zamezuje zdvihání ráhna při jeho vyložení do boku,
		b) otevřený prostor pro posádku,
		c) posuvné vedení otěží v příčném směru.
	46. Blok (slang. výraz) je:
		a) ploutvová skříň,
		b) dvojitá, trojitá eventuálně vícenásobná kladka (dvojblok, trojblok) sloužící ke zmenšení ovládacích sil,
		c) kování na vrcholu stěžně.
	47. Příďový trojúhelník je:
		a) prostor na plachetnici, ohraničený stěžněm, palubou a předním stěhem,
		b) přední, vyztužený roh (krk) kosatky,
		c) plocha paluby před stěžněm, u vícestěžňových lodí před předním stěžněm.
	48. Kýlovou plachetnici charakterizuje:
		a) malý kokpit,
		b) plocha plachet nejméně 30 m2,
		c) pevný kýl se zátěží, malá počáteční a velká konečná stabilita.
	49. Ploutvokýlová plachetnice má vůči kýlové tyto výhody:
		a) možnost zmenšit ponor zatažením ploutve, umožnění změny polohy těžiště laterálu,
		b) možnost využití ploutve jako opěry pro vnitřní zařízení kajuty,
		c) snazší a levnější způsob stavby.
	50. Typickým znakem ploutvových plachetnic je:
		a) dělená, vyjímatelná olověná zátěž, uložená na kýlu,
		b) plochý trup s malým ponorem, spouštěcí ploutev (převážně bez zátěže),
		c) použití vysokostěžňové šalupové takeláže.
	51. Výhodou ocelové konstrukce trupu plachetnice je především:
		a) vysoká rychlost plavby,
		b) nízké náklady na údržbu,
		c) vysoká pevnost.
	52. Stěžňová podpěra slouží:
		a) k vylepšení interiéru plachetnice,
		b) k zajištění průhybu stěžně,
		c) k vyztužení paluby nebo nátavby pod patou stěžně.
	53. Konstrukční rychlost plychetnice je přímo úměrná:
		a) štíhlostnímu poměru (poměru délky a šířky trupu na vodorysce),
		b) ploše laterálu,
		c) jejímu výtlaku.
	54. Samovylévací kokpit mají:
		a) pouze závodní plachetnice,
		b) plachetnice určené k plavbě na moři a většina ostatních kajutových plachetnic,
		c) jen plachetnice typu katamarán a trimarán.
	55. Lodní těleso závodních plachetnic je konstruováno:
		a) s ohledem na dostatečné zajitšění plovatelnosti,
		b) především z hlediska pevnosti,
		c) především z hlediska rychlosti a pevnosti.
	56. Nevýhodou gaflového oplachtění je:
		a) veliká plocha plachty,
		b) obtížná manipulace při vytahování a spouštění plachty,
		c) veliký výkon plachty.
	57. Výhodou celospírové plachty je:
		a) větší plocha plachty a lepší tvar po celé délce profilu,
		b) snadné vytahování na stěžeň,
		c) snadnější obsluha.
	58. Vlastnosti výtahových lan je především:
		a) vysoká pružnost,
		b) vysoká pevnost a malá průtažnost,
		c) veliký průměr lana.
	59. Kiking zajišťuje:
		a) zajištění polohy otěže hlavní plachty,
		b) polohu kosatky,
		c) možnost přitažení ráhna směrem k palubě za účelem ovlivnění zploštění plachty.
	60. Kontraotěž slouží k:
		a) zajištění polohy hlavní plachty při plavbě na zadní vítr,
		b) zajištění kosatky při silném větru,
		c) zajištění skasané hlavní plachty.
	61. Automatická kosatka je:
		a) plachta, která automaticky zmenšuje svoji plochu,
		b) kosatka, která při obratu sama přejde bez obsluhy z jednoho boku na druhý,
		c) plachta, která se sama rozvine po vytažení hlavní plachty.
	62. Hlavní požadovanou vlastností ráhna je:
		a) vysoká pevnost a malý průhyb, nízká hmotnost,
		b) vysoká pružnost,
		c) nízká cena, protože se ráhna často lámou.
	63. Požadovanou vlastností pevného lanoví je hlavně:
		a) vysoká průtažnost a vysoká pevnost,
		b) vysoká pružnost,
		c) malá průtažnost a vysoká pevnost.
	64. Požadovanou vlastností materiálu na výrobu spinakru je:
		a) vysoká pevnost a nízká hmotnost,
		b) nízká hmotnost, na pevnosti nezáleží,
		c) velká pružnost.
	65. Otěžový vozík slouží:
		a) ke snadnějšímu vytažení lodě na vlek,
		b) ke správnému nastavení úhlu tahu otěží hlavní plachty a k přesnému nastavení polohy hlavní plachty,
		c) k pohodlnému sezení kormidelníka.
	66. Trysail je plachta sloužící při plavbě:
		a) ve slabém větru,
		b) za středního větru,
		c) za velmi silného větru.
	67. Bouřková kosatka se vyznačuje:
		a) očnicemi obšitými kůží,
		b) velkou plochou a velkou pevností,
		c) malou plochou a velkou pevností.
	68. Bouřkové plachty mají zpravidla barvu:
		a) oranžovou,
		b) černou,
		c) bílou.
	69. Kosatka (slang. fok) je:
		a) zadní trojúhelníková plachta s vratipněm,
		b) trojúhelníková plachta umístěná před stěžněm,
		c) trojúhelníková plachta vyplňující prostor mezi ráhnem a stěžněm.
	70. Hlavní požadovanou vlastností stěžně je:
		a) hlavně malá pružnost,
		b) vysoká hmotnost,
		c) vysoká pevnost a pružnost, nízká hmotnost.
	71. Genus je druh:
		a) spinakru ze zvlášť lehké plachtoviny s odlehčovacími otvory,
		b) kosatky o velké ploše, jejíž zadní lem značně přesahuje za stěžeň, slouží k plavbě za slabého a středního větru,
		c) bouřkové kosatky o malé ploše ze silné plachtoviny.
	72. Spinakr je:
		a) druh příďové přídavné plachty, která má tvar sférické vyduté plochy,
		b) zadní trojúhelníková plachta s vratipněm, tzv. bezanová,
		c) druh nouzové trojúhelníkové plachty tzv. trysail, která je zhotovena ze silné plachtoviny.
	73. Bezanová plachta se používá:
		a) k zakrytí lodě při kotvení na ochranu před povětrnostními vlivy,
		b) na zadních stěžních některých vícestěžňových lodí a slouží spíše pro vyvážení soustavy plachet než jako plachta hnací,
		c) k vyplnění prostoru mezi stěžněm a vratiráhnem u ráhnové takeláže.
	74. Plachty řídíme lany, která nazýváme:
		a) stěhy,
		b) upínačkami,
		c) otěžemi.
	75. Plachty vytahujeme a spouštíme:
		a) spouštěmi,
		b) otěžemi,
		c) úponami.
	76. Kladky používané ve výstroji plachetnic mají mít:
		a) velké tření,
		b) vysokou pevnost a malé tření,
		c) vysokou pevnost a velké tření.
	77. Kasání neboli refování plachet se provádí pomocí:
		a) refovacího zařízení,
		b) kikingu,
		c) kokpitu.
	78. Vějička někdy také korouhvička (slang. frklík) je:
		a) přístroj k zjišťování bočního skluzu neboli dryftu lodě,
		b) přístroj k zjišťování rychlosti větru,
		c) ukazatel směru větru na vrcholu stěžně.
	79. Výhodou plachtoviny z umělých vláken je:
		a) odolnost proti vodě, vlhkosti a vlivům povětrnosti, nesaje vodu, téměř se nevytahuje,
		b) vysoká pružnost a ohebnost,
		c) daleko menší cena a snadnější zpracování než u bavlněné plachtoviny.
	80. Na povrchu kapaliny může plavat těleso:
		a) jehož hmotnost se rovná vztlaku, který odpovídá hmotnosti kapaliny tělesem vytlačené,
		b) jehož hmotnost je menší než vztlak, který odpovídá hmotnosti kapaliny tělesem vytlačené,
		c) jehož hmotnost je větší než vztlak, který odpovídá hmotnosti kapaliny tělesem vytlačené.
	81. Plocha laterálu je ovlivňována:
		a) změnou polohy otočného kormidla,
		b) druhem povrchové úpravy ponořené části plavidla,
		c) náklonem plavidla.
	82. Váhové těžiště lodi se jejím náklonem:
		a) mění jen částečně,
		b) mění,
		c) nemění.
	83. Rovnovážná poloha lodi je dána:
		a) skutečností, že těžiště váhy a výtlaku leží na společné svislé ose, v rovině symetrie lodi,
		b) umístěním stěžně do středu podélné osy lodě,
		c) plochou plachet, která musí úměrně odpovídat ploše laterálu.
	84. Ponořená část kormidelního listu:
		a) nemá vliv na plochu laterálu,
		b) ovlivňuje velikost plochy laterálu,
		c) ovlivňuje velikost plochy laterálu jen v tom případě, je-li kormidlo umístěno pod lodním trupem.
	85. Síla větru na plachty působí vůči lodnímu tělesu:
		a) ve dvou těžištích, a to ve společném těžišti plachet umístěných před stěžněm a ve společném těžišti plachet umístěným za stěžněm,
		b) v těžišti hlavní plachty, a to i u víceplachtových lodí,
		c) ve společném těžišti všech plachet.
	86. Loď s větším výtlakem (hmotností) má setrvačnost:
		a) menší než loď s malým výtlakem,
		b) větší než loď s malým výtlakem,
		c) stejnou jako loď s malým výtlakem.
	87. Stabilita pohybující se plachetnice je:
		a) větší než stabilita plachetnice, která stojí,
		b) stejná jako stabilita plachetnice, která stojí,
		c) menší než stabilita plachetnice, která stojí.
	88. Stabilita plachetnice je závislá na:
		a) poměru plochy plachet v ose laterálu,
		b) tvaru a velikosti lodního trupu, rozložení váhy trupu a takeláže a na velikosti a umístění zátěže,
		c) velikosti a tvaru palubních nástaveb.
	89. Plachetnice s jolovým tvarem trupu a pevným kýlem:
		a) nemá počáteční stabilitu žádnou,
		b) má počáteční stabilitu velkou,
		c) má počáteční stabilitu malou.
	90. Plachetnice se šarpiovým tvarem trupu a s lehkou ploutví:
		a) má počáteční stabilitu velkou,
		b) nemá počáteční stabilitu žádnou,
		c) má počáteční stabilitu malou.
	91. Výhodou plachetnice s jolovým tvarem trupu oproti plachetnici se šarpiovým tvarem trupu je:
		a) menší náklady na údržbu,
		b) snazší a plynulejší plavba ve vlnách,
		c) vždy menší ponor jolové plachetnice.
	92. Plachetnice se šarpiovým tvarem trupu oproti plachetnici s jolovým tvarem trupu:
		a) má výhodu ve větší počáteční stabilitě, možnosti použití ploutve místo pevného kýlu a tím snazšímu přistávání na písečné pláži při klidné vodní hladině,
		b) nemá žádné plavebně provozní výhody,
		c) umožňuje lepší a plynulejší plavbu ve vlnách.
	93. Vlastnost lodi snažit se plout ve vzpřímené poloze při malých úhlech náklonu nazýváme:
		a) stabilitou statickou,
		b) stabilitou dynamickou,
		c) stabilitou počáteční.
	94. Schopnost vzpřímit se z maximálního náklonu nazýváme:
		a) stabilitou konečnou, čili stabilitou při velkých úhlech náklonu,
		b) stabilitou počáteční,
		c) stabilitou metacentrickou.
	95. Závětrnost plachetnice způsobuje:
		a) poloha těžiště laterálu před těžištěm plachet,
		b) poloha těžiště plachet před těžištěm laterálu,
		c) poloha těžiště výtlaku mimo osu symetrie plavidla.
	96. Návětrnost plachetnice je dána:
		a) vzájemným plošným poměrem plachet a laterálu,
		b) polohou těžiště plachet před těžištěm laterálu,
		c) polohou těžiště plachet za těžištěm laterálu.
	97. Větší vadou plachetnice je:
		a) podvětrnost, protože ohrožuje plachty a vzniká možnost jejich poškození,
		b) návětrnost, protože silně namáhá upevnění stěžně,
		c) závětrnost, protože může způsobit převržení lodě, závětrná loď má snahu stáčet se sama stále více po větru (odpadat).
	98. Závětrnost i návětrnost plachetnice lze kromě jiného ovlivnit:
		a) změnou velikosti a tvaru plachet, změnou polohy a sklonu stěžně, změnou plochy laterálu nebo polohy jeho těžiště i náklonem lodi,
		b) velikostí úhlu, pod kterým vítr působí na plachty,
		c) zvětšením zátěže.
	99. Boční plachta laterálu má přímý vliv na:
		a) na druh plachet, které může plachetnice nést,
		b) stranový posuv (snos, dryf) plachetnice a na schopnost plachetnice stoupat proti větru,
		c) rychlost plachetnice.
	100. Plout na bočním a předním větru umožňuje plachetnici:
		a) vhodný materiál a tvar plachty,
		b) váha zátěže,
		c) plocha laterálu.
	101. Jízdu plachetnice ovlivňují tyto hlavní síly:
		a) goniometrické,
		b) aerodynamické a hydrodynamické,
		c) logaritmické.
	102. Vítr - pohonná síla plachetnice vzniká:
		a) prouděním vzduchu mezi místy s rozdílnými atmosférickými tlaky a rozdílnými teplotami, čím větší jsou rozdíly, tím silnější vítr vzniká,
		b) působením polární záře na atmosférické vrstvy,
		c) jako druhotný následek otáčení zeměkoule.
	103. Pro nastavení plachet je rozhodující vítr:
		a) pulzující,
		b) zdánlivý,
		c) skutečný.
	104. Zdánlivý vítr je:
		a) vítr, jehož skutečný směr je vychýlen nakloněným lodním trupem,
		b) protivítr, vznikající v přestávkách silných větrných poryvů,
		c) výsledný vítr, složený ze skutečného větru a vlastního větru (jako důsledku pohybu plachetnice vpřed).
	105. Vějička (korouhvička, frklík) na vrcholu stěžně ukazuje za plavby směr:
		a) zdánlivého větru,
		b) skutečného větru,
		c) větru, vznikajícího pohybem plachetnice dopředu.
	106. Zdánlivý vítr přichází do plachet více zepředu při:
		a) menší rychlosti plachetnice,
		b) větší rychlosti plachetnice,
		c) větším náklonu plachetnice.
	107. Výsledná síla na plachtě vzniká:
		a) rozdílem rychlosti vzduchového proudění na vnější a vnitřní straně plachty,
		b) náklonem plachetnice,
		c) vlivem rychlosti lodě.
	108. Při plavbě ostře proti větru a na bočních větrech způsobuje výslednice sil, vyvozených větrem:
		a) nežádoucí deformaci profilu plachty,
		b) stlačení lodní přídě do vody,
		c) pohyb lodě dopředu, náklon lodě a boční snos.
	109. Boční sílu na plachtě zachycuje:
		a) boční průměr laterálu, avšak skutečný směr plavby není shodný s podélnou osou plavidla, ale je odkloněn o určitý úhel do závětří,
		b) kormidlo,
		c) podpěra stěžně.
	110. Podélná osa plachetnice svírá za plavby se zdánlivým větrem:
		a) větší úhel než se skutečným větrem,
		b) menší úhel než se skutečným větrem,
		c) stejný úhel jako se skutečným větrem (uvažováno na vodní ploše bez pohybu - bez proudu).
	111. Při správném nastavení hlavní plachty půlí vratipeň zhruba úhel, který svírá:
		a) podélná osa plavidla a směr skutečného větru,
		b) podélná a příčná osa plavidla,
		c) podélná osa plavidla a směr zdánlivého větru.
	112. Vztlak laterálu je síla:
		a) zvětšující náklon plachetnice,
		b) rovnoběžná se směrem plavby a nesnižuje vliv boční síly plachty,
		c) působící proti boční síle plachty.
	113. Aktivní plocha plachty plachetnice v náklonu je:
		a) menší než nenakloněné plachetnice,
		b) je stejná jako nenakloněné plachetnice,
		c) větší než nenakloněné plachetnice.
	114. Stěžeň s příliš velkou hmotností má za následek:
		a) zlepšení stability plachetnice,
		b) zhoršení stability plachetnice,
		c) zlepšení stability plachetnice pouze za silného větru.
	115. Pro obtékání plachet větrem platí zákony:
		a) empirické a proto je nutné vycházet pouze ze zkušeností vzhledem k tomu, že plachty jsou velmi pružný a tvarově značně proměnlivý element,
		b) stejné jako pro obtékání rovinné desky, protože plachty jsou ploché,
		c) v podstatě shodné jako pro křídla letadel nebo ptáků, protože jejich tvar a profil jsou podobné.
	116. Plachta je v základě:
		a) kuželová plocha, jejíž svislé řezy určují její profil,
		b) vydutá plocha, jejíž řezy vodorovnými rovinami jsou aerodynamické profily,
		c) část válcové plochy, jejíž profil je odvislý od poloměru šířky.
	117. Plachta, resp. její jednotlivé aerodynamické profily při plavbě proti větru a při bočních větrech:
		a) jsou obtékány proudem vzduchu pod různým úhlem náběhu,
		b) stáčejí proud vzduchu šikmo dolů k hladině,
		c) jsou deformovány vzduchovými víry, jejichž intenzita je závislá na síle větru.
	118. Účinnost profilu plachty při plavbě proti slabému přednímu větru je maximální:
		a) při úhlu náběhu přes 20°,
		b) když proudění kolem něho je plynulé a bez víření, tzv. laminární proudění,
		c) využívá-li se odrazu větru od vodní hladiny.
	119. Laminární proudění vzduchu je závislé:
		a) na tvaru trupu lodě,
		b) na sklonu švů jednotlivých dílů a pružnosti použité plachtoviny,
		c) na aerodynamickém profilu plachty a tvaru zadního lemu.
	120. Výhradně přetlaku na plachtách využívá plachetnice při jízdě:
		a) na zadním větru,
		b) ostře proti větru,
		c) při bočním větru.
	121. Při plavbě ostře proti silnému větru je výhodnější plachta:
		a) s větším vydutím,
		b) plošší s menším vydutím,
		c) se středním vydutím.
	122. Při jízdě na zadním větru je výhodnější plachta:
		a) s velkým vydutím, protože obtékání plachty je turbulentní a pohyb lodí vpřed způsobuje přetlak v plachtě a nikoliv sání,
		b) plochá, protože laminární proudění je účinnější,
		c) se středním vydutím, protože má výhodnější průběh sání.
	123. Vliv kosatky na hlavní plachtu:
		a) je zřetelný pouze při plavbě po větru,
		b) je zanedbatelný, zvětšuje pouze celkovou plochu plachet,
		c) se projevuje v příznivém usměrňování vzduchového proudění kolem hlavní plachty, zejména na její závětrné staně, a tím zvyšuje její účinnost.
	124. Upravit přetočení plachty, eventuálně zamezit zdvihání vratipně při jízdě na zadní nebo zadoboční vítr lze:
		a) ráčnou na otěžovém kladkostroji,
		b) refovacím aparátem, nebo-li kasounem,
		c) bočně posuvným vedením otěží nebo kikingem.
	125. Náklon lodi a vliv lodního tělesa na vzduchovém proudění:
		a) působí nepříznivě na účinnost plachet,
		b) neovlivňuje účinnost plachet,
		c) působí příznivě při jízdě na boční vítr, neboť se využívá odrazu větru.
	126. Spinakr se používá:
		a) při kasání plachet,
		b) hlavně při jízdě po větru nebo na zadobočním větru, méně na boční vítr,
		c) jako samočinná klema pro fixování otěží v požadované poloze.
	127. Při plavbě na zadní vítr je nejvíce zatěžována:
		a) příď lodě,
		b) záď lodě,
		c) kýlová ploutev.
	128. Na ponořenou část lodního trupu působí síly:
		a) hydrostatické a hydrodynamické,
		b) aerodynamické,
		c) balistické.
	129. Hydrodynamické síly vznikají:
		a) při stání tělesa na hladině a jde o síly, které způsobí, že těleso plave,
		b) při proudění vody kolem tělesa a jsou podobné proudění vzduchu; vzniká proudění laminární nebo turbulentní a platí obdobné zákony o proudnicích, vztlaku a odporu jako u aerodynamických sil,
		c) působením vlivu přitažlivosti měsíce a slunce např. příliv a odliv.
	130. Plavbu plachetnice proti větru nebo na bočním větru umožňuje:
		a) dostatečná plocha a správný tvar listu kormidla,
		b) správné zvolené plachtoví,
		c) odpor (vztlak) ploutve nebo kýlu, bez nějž by mohla plout plachetnice jen po větru.
	131. Malá hmotnost kýlu plachetnice má za následek:
		a) vytvoření velkého vlnového odporu trupu,
		b) malý náklon plachetnice za silného větru,
		c) veliký náklon plachetnice za silného větru.
	132. Správně nastavená plachta při plavbě na boční vítr má:
		a) menší stranovou a větší dopřednou sílu než plachta při plavbě ostře proti větru,
		b) stejnou stranovou sílu než plachta při plavbě ostře proti větru,
		c) menší stranovou a menší dopřednou sílu než plachta při plavbě ostře proti větru.
	133. Skluz lodě je umožněn:
		a) pouze profilem stěžně,
		b) tvarem trupu,
		c) vhodným materiálem na otěže plachet.
	134. Při malé ploše laterálu plachetnice:
		a) dobře stoupá proti větru,
		b) dobře stoupá proti větru, ale pluje ve značném náklonu,
		c) špatně stoupá proti větru a má velký snos.
	135. Hydrodynamický odpor trupu je závislý hlavně:
		a) na ploše plachet,
		b) na jeho tvaru, jakosti povrchu trupu a velikosti laterálu,
		c) na teplotě vody.
	136. Plachetnice ve velkém náklonu:
		a) špatně stoupá proti větru a pluje pomaleji než plachetnice v malém náklonu,
		b) pluje rychleji než plachetnice v malém náklonu,
		c) pluje ostřeji proti větru než plachetnice v malém náklonu.
	137. Rychlost plachetnice nejvíce ovlivňuje:
		a) stáří plachet,
		b) správné nastavení plachet,
		c) barevné provedení plachet.
	138. Návětrnost plachetnice je ovlivněna:
		a) vhodným podponorovým nátěrem,
		b) velikostí lodního šroubu,
		c) náklonem plachetnice a tvarem trupu.
	139. Kormidlo je část lodi, která:
		a) umožňuje řídit směr plavby,
		b) prodlužuje kýl lodi,
		c) má tvořit nejvíce ponořenou část lodi a proto musí mít dostatečnou axiální vůli.
	140. Síla na kormidelní páce má být za plavby:
		a) co největší,
		b) co nejmenší,
		c) asi 30 N.
	141. Nejmenší čelní odpor má kormidlo:
		a) s tenkým symetrickým profilem (tzv. NASA),
		b) provedené jako rovná deska (tzv. list),
		c) s hrubým povrchem.
	142. Sílu potřebnou k ovládání kormidelní páky snížíme zejména:
		a) prodloužením stěžně,
		b) novým podponorovým nátěrem,
		c) správným nastavením plachet.
	143. Kormidlo ztrácí účinnost:
		a) při náhlém velkém vychýlení, protože vznikají víry a odpor, které snižují i rychlost lodě,
		b) je-li úplně vytažena ploutev,
		c) pluje-li se pouze s kosatkou.
	144. Jízdu plachetnice ve skluzu podmiňuje:
		a) především značně zvětšená plocha plachet, tvar lodního tělesa není rozhodující,
		b) vhodný tvar trupu a dostatečná rychlost,
		c) příďotížnost a závětrnost lodě.
	145. Vírový odpor trupu na zádi plavidla:
		a) zrychluje plavbu,
		b) neovlivňuje rychlost plavby,
		c) zpomaluje plavbu.
	146. Návětrná strana lodi je:
		a) pravá strana lodi,
		b) strana, která není vystavena větru, čili z které vítr z lodi odchází,
		c) strana, která je vystavena větru, čili z které vítr na loď přichází.
	147. Závětrná strana lodi je:
		a) strana z které vítr z lodi odchází, tzv. která je za větrem,
		b) strana, z které vítr na loď přichází, tzv. která je na větru,
		c) levá strana lodi.
	148. Plavba ostře proti větru je plavba:
		a) proti větru, který přichází v podélné ose lodě,
		b) při které loď pluje v úhlu co nejmenším ke směru větru (cca až 40°) a využívá největší možné stoupavosti proti větru
		c) kdy vítr přichází v úhlu do 10° od příčné osy lodi na obě strany.
	149. Plavba na předoboční vítr je plavba, při které:
		a) loď pluje na poryvový vítr, který přichází střídavě z předu a z boku,
		b) loď pluje co možno nejvíce proti větru,
		c) loď pluje proti směru větru v úhlu zřetelně menším než je pravý úhel (cca 60° - 75°) a nevyužívá maximálně svých schopností stoupání.
	150. Při silném poryvu větru se zabrání velkému náklonu plachetnice:
		a) odpadnutí po větru,
		b) vyostřením, případně povolením otěže hlavní plachty,
		c) přitažením otěže hlavní plachty.
	151. Schopnost křižovat co nejostřeji proti větru je podmíněna:
		a) tvarem lodního trupu, plochou laterálu a takeláží,
		b) použitím spinakru,
		c) použitím kvalitních otěží.
	152. Při správné technice vyostřování, nemění-li se směr zdánlivého větru:
		a) změna směru se provádí nastavením ploutve,
		b) hlavní plachta se plynule přitahuje blíž k ose lodi,
		c) využije se náklonu lodi do návětří.
	153. Při správné technice odpadání, nemění-li se směr zdánlivého větru:
		a) změna směru se provede povytažením ploutve,
		b) loď se naklání do závětří při udržování dosavadního nastavení plachty,
		c) hlavní plachta se plynule povoluje.
	154. Správné nastavení kosatky a hlavní plachty při křižování proti větru se při přeostření nad správný úhel náběhu větru projeví tak, že:
		a) obě plachty se začnou současně prolamovat (flatrovat) od předního lemu,
		b) kosatka se začne prolamovat dřív než hlavní plachta,
		c) hlavní plachta se začne prolamovat dřív než kosatka.
	155. Při obratu proti větru nesmíme dopustit, aby:
		a) se spinaker zasekl pod kosatkou,
		b) se loď zastavila v pozici přímo proti větru,
		c) loď plula příliš velkou rychlostí.
	156. Při křižování za silného větru a na vlnách:
		a) je třeba vést loď méně ostře proti větru (s povolenější plachtou) než na hladké vodě,
		b) je nutné povytáhnout ploutev a nadzvednout list kormidla,
		c) je nutné naklánět loď do návětří.
	157. Má-li loď při jízdě proti větru dosáhnout většího stoupání, je třeba:
		a) více vychýlit kormidlo,
		b) vypustit jezdec na otěžovém vozíku k boku,
		c) přitáhnout jezdec na otěžovém vozíku do návětří a přitáhnout kosatku.
	158. Při poryvech za plavby na předním nebo bočním větru je třeba:
		a) vysednout na bok lodě a vést kormidlo i plachtu tak, abychom zabránili velkému náklonu lodě do závětří,
		b) nechat loď naklonit do návětří, a pak ji energickým zasednutím vyvážit,
		c) vytáhnout ploutev, aby se zmenšil vztlak, který na ni působí.
	159. Při plavbě na bočním větru je výhodnější:
		a) více přitáhnout hlavní plachtu vůči větru, protože se zvýší rychlost i přes větší náklon lodě,
		b) více povolit hlavní plachtu než při plavbě proti větru, zvýší se tím dopředná síla a zmenší se náklon plachetnice,
		c) mít plachty přitažené co nejvíce i za cenu jejich skasání, protože účinek sání je tak největší.
	160. Jestliže při křižování nebo na bočním kursu vítr zesílí a loď se stává značně návětrnou, je účelné:
		a) sklonit stěžeň více dozadu,
		b) posunout ploutev víc dopředu,
		c) posunout ploutev více dozadu, popř. zmenšit záklon stěžně (je-li to za plavby možné).
	161. Plavba po větru (na zadním větru) je plavba:
		a) pouze s větrem, jehož směr se uchyluje od směru plavby lodě maximálně 10° na obě strany,
		b) pouze když vítr vane přímo zezadu,
		c) když vítr vane zezadu, a to až do cca 30° na obě strany od podélné osy plachetnice.
	162. Při plavbě malé plachetnice na zadní vítr se nesmí zejména:
		a) zatěžovat příď lodě, protože by se mohla zabořit do vody a dojít tak k převržení lodě,
		b) napnout kosatku na stěžeň,
		c) zatěžovat záď lodě.
	163. Při plavbě na silný zadní vítr je vhodné pro bezpečné vedení lodě:
		a) povolit maximálně hlavní plachtu,
		b) převést loď na mírně zadoboční kurz plavby,
		c) zasednout loď víc vpředu.
	164. Obrat proti větru (tzv. re) je obrat:
		a) provedený energickým odpadnutím při současném spuštění kosatky a jejím opětovném vytažení po dokončeném obratu,
		b) při kterém se stáčí loď zádí proti větru a v okamžiku zádí přímo proti větru se rychlým přehozením spinakru docílí přetočení lodě na druhý bok,
		c) při kterém loď vyostřuje tak, aby se setrvačností dostala přes postavení přímo proti větru a přešla do postavení ostře proti větru na druhém boku.
	165. Plavba na bočním kurzu je:
		a) pomalejší než plavba proti větru,
		b) rychlejší než plavba proti větru,
		c) stejně rychlá jako plavba proti větru.
	166. Za silného větru a ve vlnách se stoupavost plachetnice:
		a) zmenšuje,
		b) nemění,
		c) zvětšuje.
	167. Obrat po větru (tzv. halsa) je manévr:
		a) prováděný při skasané hlavní plachtě využitím kosatky k obratu,
		b) prováděný tak, že příď lodě se stáčí po větru a v okamžiku, kdy loď stojí zádí proti větru, se přehodí ráhno na druhý bok a obrat se dokončí,
		c) prováděný pouze pomocí hlavní plachty při spuštěné kosatce.
	168. Při plavbě na silný zadní vítr musíme zabránit:
		a) nadměrnému tahu na otěže,
		b) zvýšení rychlosti,
		c) prudkému přehození ráhna z jednoho boku na druhý použitím kontraotěže.
	169. Při plavbě na zadní vítr se snažíme zamezit:
		a) příčnému kolébání lodě,
		b) zvýšení rychlosti,
		c) skluzu.
	170. Přehození ráhna se nejlépe provádí za silného větru:
		a) při zpomalení plavby (např. najetím na vlnu) a náklonu do závětří,
		b) v jízdě plnou rychlostí a s vyváženou lodí,
		c) po odpadnutí a naklonění lodi do návětří.
	171. Příčné kolébání lodi při plavbě na zadní vítr je z hlediska bezpečnosti plavby:
		a) nebezpečné a pro posádku nepříjemné,
		b) nežádoucí, ale není nebezpečné,
		c) žádoucí.
	172. Kontrolu správného nastavení plachet provádíme pomocí:
		a) úhloměru umístěného na lodi,
		b) polohy kormidelní páky,
		c) vějičky a stuh (špionků).
	173. Při zvrhnutí lodě má posádka:
		a) zůstat u lodě, aby ji mohly záchranné čluny najít,
		b) snažit se doplavat k nejbližšímu břehu, i když je dosti vzdálen,
		c) vždy plavat vstříc záchrannému člunu nebo jiné lodi v dohledu.
	174. Při vleku havarované lodi motorovým člunem je třeba:
		a) vytáhnout spinaker,
		b) spustit plachty,
		c) odpojit stěžeň od lodě.