Pátek
„No čo, raz to prísť muselo. Ako si myslíš, že som začínal ja?!“ Reaguje Jožko na můj děs v očích, který se objevil, když se rozhodlo, že budu v Brandenburgu na levém háčku.
Pražský klub PDBC se chystá na další ročník halového závodu dračích lodí v Německém Brandenburgu. Jede opět reprezentovat, obhajovat loňský výsledek (byli jsme poslední) a jede ukázat nováčkům, kteří to dosud nezažili, jak to vypadá na halových pohárech, kde jsou všichni jako fakt dobří...no jo, ale plánuje, že já budu na háčku, na nejdůležitější lavičce v lodi!
„To nejde! To nemůžu! Vždyť jsem na háčku nikdy nebyla! Na halovém poháru taky ne! To nedám!“ honilo se mi hlavou… Pro útěchu si po tréninku jdu za pravým háčkem, který je doma nemocen: „To bude skvělé, Evi!“ …pocit nepochopení však po chvíli přebíjí dojem, že to vlastně bude zábava, neboť zjišťuji, že z loňského roku není laťka nastavena příliš vysoko… ;)
Na představu mé premiéry si zvykám a zjišťuji, že se začínám i těšit. Co mi však trochu kazí náladu, je fakt, že ráno, den před odjezdem, nemáme kompletní posádku… Chybí nám jeden člověk do lodi. Na to, že by nás mohlo být víc, abychom se mohli střídat, ani nemyslím… Přemlouvám i kamarádku, kterou jsem náhodou potkala ve čtvrtek ráno cestou do práce: „To nevadí, že jsi nikdy nepádlovala na dračích. Pádlo udržíš, to je hlavní! Bude to fajn výlet!“ Nabídka zněla lákavě, ale ne… Nakonec nás z maléru vytáhl Martinův kolega z práce Ondra.
A tak v pátek po práci směle vyrážíme do Brandenburgu. Sice to první dvě hodiny od plánovaného srazu vypadalo, že se nevymotáme ani z Prahy, ale nakonec jediné, co se zaseklo, bylo cédéčko kapely Green Day v Martinově autorádiu, jehož libé tóny nás stále dokola doprovázely celou cestu do Brandenburgu. Ještě, že to jsou jen čtyři hodiny… Po příjezdu na naše milé ubytování v Café Contact, se vítáme se zbytkem našeho týmu, který přijel dříve. Záhy po zabydlení přijíždí i Banda Marná Snaha.
Pro tento víkend soupeři, ale jinak nadšená parta fajn lidí, se kterými každé pondělí společně trénujeme na branické loděnici Sparta na zdejším smradlavém kanálku, který nám poskytuje tvrdou přípravu nejen na halové poháry, ale především na letní sezónu. A na co se Banda Marná Snaha nestihla připravit na bazénku, to se rozhodla na místě dohnat banány. Dobré rady Joža před odjezdem, včetně té, že banány jsou nejlepší jídlo během závodu, si vzali k srdci a přivezli si s sebou tolik banánů, že byste jich v Albertu více nekoupili…
Nemohl by to být nikdo jiný než Jarda, který přišel s nápadem si z nich vystřelit, a jelikož jsme tým, nenechali jsme ho v tom samotného: „To není možný, pět kilo banánů… oni ho fakt poslechli… no to se budou zítra divit…“ „Letos je zakázáno si brát na bazén jídlo, obzvláště banány. Prý z hygienických důvodů…“, „Já si myslím, že chtějí více vydělat na místním občerstvení“ neslo se místností směrem k soupeřům. To nás chvíli bavilo, ale pak jsme však přestoupili k důležitější věci – oslavě narozenin naší nejmladší účastnice zájezdu – malé Barči.
Bouchlo se dětské šáňo, dospělé šáňo a někteří z nás slavili až do ranních hodin. U Jardy to byla zodpovědnost, u mě v zodpovědnosti schovaná neschopnost vydržet déle, tak jak tak nás oba donutily si jít lehnout mezi prvními. Ještě dlouho jsem ležela na zádech, hledící do stropu a přemýšlející nad tím, jak zvládnu udržet tempo a nerozhodit loď, když mi soupeř vezme vodu, nebo jak to Jarda říkal, než mi popřál dobrou noc…
Sobota
Je ráno, závodní den. Když vstávám, zjišťuji, že někteří z nás jdou teprve spát… A začínám se v duchu vztekat: „Jsme tu, abychom pili, nebo pádlovali?“ Vzápětí si uvědomuji, že se vztekám na lidi, díky kterým tady teď můžeme být a závodit. Vztek tedy nechávám rozplynout při ranní procházce, během které mi Jarda chce ukázat „lopsi“. Nemůžeme je najít, a kdybych je neviděla na obrázku, myslela bych si, že obětí jeho fórků jsem se pro změnu stala já… Nevadí!
Vracíme se zpět na ubytování a vyrážíme na bazén. Registrace, převlečení, najití toho správného bazénu (ano, přiznávám, trochu jsme se tam ztratila), a je to tady! Černé na bílém se mi potvrzuje, že první rozjížďku máme se Sedlčanskou tragédií. Nechávám se trochu dojmout nad tím, jak osud pěkně míchá kartami – můj první halový závod, moje první háčkování, moje první rozjížďka a rovnou proti týmu z mého rodného města, kde se před pár měsíci pořádaly závody na dračích lodích a mě jako diváka poprvé napadlo, že bych tento sport chtěla zkusit.
Rozjížďka to byla rychlá, ani jsem si neuvědomila, že pádluji a už byl konec… Prohra střídala prohru,až ke mně přišla slova útěchy: „Evi, teď nás čeká poslední rozjížďka. Tu můžeme v klidu prohrát, protože už nám o nic nejde, stejně skončíme v poslední kategorii. Hlavní je se teď neunavit, ať máme sílu na jízdy v naší kategorii.“ Tato rozjížďka trvala necelé 4 minuty a jako jedinou jsme ji vyhráli…
Potřebuji pomoc, když vystupuji z lodi, mám pocit, že mi pádlo zůstane v rukách, jak mám prsty a dlaně v křeči, celá se klepu, ale mám obrovskou radost. Pořadí nám to nezlepší, ale zato nám to zvedlo náladu. Máme za sebou 5 rozjížděk, jsem vyčerpaná a co hůř - už ani banány nepomáhají. A v kategorii nás čekají další 3 jízdy… Super! Všichni jsme nadšeni!
Všechny další jízdy jsme už procouvali. I přesto, že jsme všichni věděli, že si sem nejedeme pro vítězství, je mi to líto a chce se mi brečet. Po závodech je nám pořadateli umožněn vstup do místního aquaparku. Nechci tam! Je mi zima! Jsem unavená! Smutná! Naštvaná! bez banánů. Voda je studená a mokrá... a… a… a už skotačím s ostatními v bazénu a pereme se o nafukovací míče, relaxujeme ve vířivce, jezdíme na tobogánu. Už je zase dobře!
Večer slavíme prohru a já nejen zjišťuji, že jsem to přežila, ale že máme za sebou skvělý den, potažmo víkend, který jsme si všichni společně užili. V neděli ráno se dokonce dočkáme „lopsíků“, kteří jsou rozkošní, skvělí a je jich po Brandenburgu mnoho!
Když se teď za závodem v Brandenburgu ohlížím, je naše prohra titěrná drobnost, která v mých vzpomínkách na tento víkend nehraje vůbec žádnou roli. A pevně věřím, že to má takto každý člen brandenburské posádky.
Eva Šestáková - toho času nováček v klubu
Dodatek:
Na této adrese najdete videa z této akce. Je to čistá dřina.
https://www.youtube.com/playlist?list=PLKuoLK56LUQDNpFNxgnIiA_d4hlwhCJD7
Datum konání:
Pát, 19/01/2018
Komentáře
Evi, super článek.... To
Evi, super článek.... To byla tvá premiéra? No neke, to bych nepoznala ;-)))... paráda to byla.
Díky... :)
Díky... :)
Evčo, super článek!
Evčo, super článek! :-))... Jo a roli háčka jsi zvládla na jedničku, nepoznala bych, že to byla tvá premiéra :-))))
Nádhera
Evi, to jsi moc hezky sepsala. Při čtení mě napadla myšlenka, že bych se měl zapojit do halových pohárů, třebaže radši závodím venku.
RE: Nádhera
takže v sobotu??? ;o)
To tě napadla moc hezká
To tě napadla moc hezká věc! Můžeš si to vyzkoušet hned v sobotu ☺️ A děkuji.