Pražský klub dračích lodí

Teplé počasí posledních dnů někoho dělat šílené věci, někoho donutí nedělat nic no a draky to táhne k vodě. Stejně tak tomu bylo v případě zatím poslední akce pořádané naším klubem pro širokou dračí veřejnost. V sobotu 10.7. jsme jako první dračí loď zdolali pověstné Vltavské soutokové kolečko, které je známé zejména svými zákeřnými meandry, nebezpečnými peřejemi a zejména děsivým převýšením mezi startem a cílem trati. Jedná se o trať velmi náročnou a nebezpečnou, která se leckomu může stát osudnou.

Tak abych nepřeháněl, tak ve skutečnosti je to tak, že řeka před soutokem je víceméně klidná, peřeje na ní neuvidíte, převýšení a tedy spád je přesně takový, že loď pohání kupředu i když se zrovna místo pádlování chcete opalovat a jediné reálné nebezpečí je to, že si takový výlet moc užijete a odnesete si spoustu zážitků, stejně jako my.

Výprava do neznáma
Naše dračí kolečko jsme zahájili nakládáním lodi na loděnici. Protože účast byla veliká, tak nakonec došlo na dvě lodě, takže do Mělníka se vydala Carmina a Dragabundus. Po příjezdu k jezu ve Vraňanech jsme dali lodě na vodu, osadili hlavy a ocasy i bubny aby lodě jely s plnou parádou. Než jsme ovšem vyrazili vstříc novým zážitkům, bylo nutné se hromadně seznámit, neboť posádka lodí se skládala z velmi různorodé směsi draků a dračic. Ty ovšem bylo možné zařadit do 4 skupin. Byli to členové Pražského klubu dračích lodí, dále členové týmu Dragons.CZ, členové týmu MZV a poslední skupinu tvořili zatím nikam nezařazení draci. Oba týmy u nás trénují a aktivně se připravují na vrchol sezóny na Pražský dračí podzim - festival organizovaný naším, klubem (http://praguedragons.cz/cs/content/prazsky-draci-podzim-2010)

Seznamování přineslo i některá odhalení a důležité informace, které ovšem nejsou předmětem tohoto článku. Naše trasa vedla starým korytem Vltavy, přes lužní lesy, které se na soutoku vyskytují. Začátek výletu, kdy jsme jeli po proudu Vltavy starým korytem hezky ubíhal. Takže jsme se místy nechali pouze unášet, místy jsme pádlovali a chvilkami i závodili mezi sebou. Také jsme si navzájem po pirátsku kradli věci z lodi, jako například maskota kačenku. Kačenka byla střídavě na jedné a druhé lodi a soubojem o ni jsme se docela dobře bavili.

Bylo neuvěřitelné horko a jen díky té vodě se to dalo snést. Kovový most s potrubím, který jsme chtěli využít k fotografování byl rozpálený jako plotna, jen rozklepnout vajíčko a přiložit slaninu. Námi přiložený kormidelník se naštěstí nepřipekl a tak i tyto fotografie můžete obdivovat v galerii.

První překážky
jak jsme se blížili soutoku s Labem, řeka vytvářela další a další slepá ramena, zátoky a meandry. Staré stromy se začaly naklánět nad řeku a břehy zaplnilo rákosí, rybaří a hejna obtížnéo hmyzu. Patrně proto také během plavby z jedné lodi zazněla úpenlivá prosba: "Hoďte nám repelent, u nás na lodi jsou hovada."

Bohužel v meandrech řeky ale také došlo k tragédii. Během jednoho z přepadů, kdy došlo i k nalodění členů jedné lodi na druhou loď...jsme přišli o kačenku. Kačenka vypadla z lodi a bohužel, jak jsme zjistili, neuměla plavat. Byla tak zvyklá se vozit, že se nedokázala udržet na hladině a my jí tak nemohli zachránit.

A před námi Mělník
Dojezd do Mělníka byl tedy v poněkud pochmurné náladě. Ovšem pozvolna se odkrývající výhled na Mělnický zámek a kostel Sv. Petra a Pavla nad vinicí Sv. Barbory jí pomohly zahnat. Po chvíli pózování pro fotografy jsme vyjeli k naší plánované zastávce. Po cestě jsme ovšem ještě naložili dva stopaře, kteří nám pomohli dojet na veřejné molo. Zde jsme zakotvili a vydali se na prohlídku města.

Stoupání po sluncem vyhřáté vinici zavinilo, že jsme prohlídku zahájili hledáním restaurace a nutným osvěžením. Další prohlídku města jsme pak omezili na náměstí a nádvoří zámku. Zejména z toho důvodu, že nás čekala ještě cesta zpět a tentokráte bez pomoci proudu řeky. Ovšem než jsme vyjeli, tak jsme si dopřáli ještě osvěžení v podobě koupele v "lázních Mělník", kde vám dají na výběr Vltavskou, Labskou, nebo míchanou :-)

za námi Mělník
Plavba říčním kanálem začala průjezdem plavební komorou Hořín. Jedná se druhou nejvyšší plavební komoru s převýšením 8 metrů. Je to sice pěkná výška, ale průjezd trvá jen 15 minut, protože komora se napouští tak rychle, že skutečně cítíte jak vás voda nese vzhůru. Průhledy skrz portál vjezdu na Mělnický zámek a výhled z horní polohy komory také nejsou špatné.

Cesta zpět kanálem už je horší. Jede se proti proudu, který není moc silný, ale přeci jen je přítomen. Nejhorší je ovšem fakt, že kanál vede rovně a tak před sebou můžete vidět klidně i několik kilometrů rovného koryta, které jako by neubývalo a cíl nebyl v dohledu. I mosty a lávky, které přes kanál vedou stojí na místě a teprve v poslední chvíli se přiblíží a dají tak za pravdu pocitu, že někam ta loď přeci musí jet. Navíc z kanálu ani není moc vidět do krajiny a okolí, takže cesta se dost vleče.

Naložit, umejt a šup do Prahy
I když se to zdálo nekonečné, tak jsme do Vraňan dojeli. Z programu dračího kolečka tak zbyla už jen poslední koupel ve Vltavě a pak už bylo třeba naložit lodě a vyrazit směr Praha. Do Prahy jsme dojeli sice unavení, značně opálení, ale zato plní nových zážitků.

Rád bych poděkoval všem, kteří s námi dračí kolečko absolvovali a doufám, že se s nimi uvidíme na další dobrodružné výpravě. Drakům zdar!

Fotografie jsou k nalezení zde:
Honza - http://picasaweb.google.cz/Jendusak/DraciKolecko#
Alenka - http://dracifotky.rajce.idnes.cz/Draci_kolecko,_10.7.2010/
Jožo - http://www.jofob2.ic.cz/foto/kolecko/kolecko.html
Martin E. - https://martin-q-e.rajce.idnes.cz/Draci_kolecko_2010/
Milhauz - http://milhauz.rajce.idnes.cz/PDBC_-_Draci_kolecko_ve_stredu_Cech/