S drakem na vlnách

Čt, 30/09/2010 - 21:41 od jan.tomicek

Zeptá-li se mne někdo na dračí lodě, vybaví se mi překvapivě jedna filipojakubská noc, kdy jsme seděli s přáteli u táboráku a řeč se stočila i na tento sport. Povídali jsme si a kamarád se zmínil, že hledají v klubu bubenici. Řekla jsem si, že bych to mohla zkusit, a další pondělí jsem již dorazila na svůj první trénink. Dostala jsem paličku a dobrou radu, ať si vezmu plovací vestu. Dívala jsem se na to dost skepticky – vždyť jsem přeci vodák, tak k čemu vestu – ale nakonec jsem si ji raději vzala. Co kdyby…

Vyzbrojena dobrými radami a pocitem, že to nemůže být tak složité a nic mne nemůže rozhodit, jsem vyrazila s ostatními k lodím. Společně jsme jednu dračí loď spustili na vodu, nasadili kormidlo, lavičku, upevnili buben a mně začalo být tak nějak divně u žaludku. Na vodě se klidně houpala štíhlá, 12,5 metru dlouhá dračí loď. Vpředu byla ozdobena dračí hlavou a na zádi jí nesměl chybět ocas. Vše podle tradičních čínských zvyklostí. Sebrala jsem odvahu a vstoupila do lodi. V tu chvíli mne veškeré nadšení i odvaha opustily. Napoprvé se vám zdá dračí loď neuvěřitelně nestabilní. Houpe se, máte pocit, že se každou chvíli převrátí, a po vás se chce, abyste si vylezli na to nejvyšší místo na lodi. Nádech a výdech, zavřít oči, ne raději otevřít a… Výborně, sedím a zdá se to být i celkem bezpečné. Samozřejmě jen do doby, než začnou nastupovat pádlaři a loď se opět mírně rozhoupe. Naštěstí jsem však na své první jízdě nezahynula a dnes mi již s trochou nadsázky nedělá problém na lodi předvádět i artistická čísla.

Jako členka Pražského klubu dračích lodí jsem spolu s ostatními plně propadla kouzlu tohoto týmového sportu. Jízda na takové dračí lodi není jen o osobních výkonech, překonávání sama sebe, ale především o spolupráci, synchronizaci a vůbec dobré atmosféře na lodi i mimo ni. Někdo je silnější, někdo je naopak slabší, ale všichni jedeme doslova jako jeden muž. Už jsme si i vyzkoušeli, co se stane, když se posádka tzv. rozhodí, a jindy nepřevratitelnou loď jsme poslali ke dnu. Tady prostě nemůžete jet na vlastní triko.

20 pádlařů musí jet zcela synchronizovaně. Na první lavičce sedí háčkové a udávají tempo. Každý další potom sleduje pádlo před sebou a snaží se co nejlépe zkoordinovat své pohyby s ostatními. Síla může být výhodou, ale jde zde především o snahu spolupracovat. Vzadu nad všemi pádlujícími stojí jako kapitán kormidelník, který udržuje směr a vede loď bezpečně zpěněnými vodami Vltavy. Vpředu potom, otočen zády ke směru jízdy, sedí bubeník. Jeho úkolem však není, jak si mnozí myslí, udávat tempo a vést loď. Kdepak, tohle není válečná galéra plná otroků s bičem nad jejich hlavami. Bubeník musí sledovat první lavičku a bubnovat v jejím rytmu. Podporuje tak synchronizaci a na závodech samozřejmě i morálku.

Legenda o vzniku tradice závodů dračích lodí
Tradice dračích lodí se začíná psát ve starověké Číně před asi 2300 lety. V této době ještě není žádná velká čínská říše, jsou pouze jednotlivá království, která mezi sebou bojují o moc. A zde v jednom z těchto království žije státník, literát a básník Qu-Yuan (čti Ču-Juen). Na dvoře svého císaře působí ve funkci ministra zahraničí. Protože je to veliký lidumil, který nade vše staví blaho lidu, klidný život a souznění s přírodou, tak se mu neustálé války vůbec nezamlouvají. Šikovnou diplomacií se mu povede vyjednat pomocí smluv mír se všemi sousedními státy, včetně největšího soupeře – království Qui (Čchi). Díky tomu stoupne jeho obliba jak u císaře, tak hlavně u prostých lidí, kteří se již nemusí bát armád plenících jejich domy a ničících jejich pole.

Bohužel společně s tím roste i závist ostatních ministrů, kterým je Qu-Yuan trnem v oku. Ti připraví léčku a křivé obvinění, kterým přesvědčí císaře, aby oblíbeného ministra z paláce vyhnal. Zrádný plán se jim povede a Qu-Yuan odchází na venkov. Putuje mezi prostými lidmi, vypráví příběhy a píše básně, které se dodnes považují za jedny z nejhodnotnějších uměleckých děl čínské literatury.

Chamtivost ostatních ministrů po moci a majetku vede bohužel také k tomu, že přesvědčí císaře, aby porušil vyjednané smlouvy a zaútočil na své sousedy. Na to ovšem jeho síly nestačí, císař je poražen a celá země je nakonec zabrána sousedním královstvím Qui. To nakonec využije své převahy a postupně sjednotí všechna království pod jediného vládce. Zde je pak možné datovat počátek čínské říše.

Qu-Yuan samozřejmě těžce nese zprávy o tom, že jeho životní dílo a jeho vlast, kterou tolik miloval, jsou v troskách. Svou bezmoc a zoufalství nedokáže unést a spáchá sebevraždu skokem do vod řeky Mi-Lo. Vesničané a rybáři však nechtějí, aby zahynul, a tak vyrazí na vodu ve svých dlouhých rybářských lodích ve snaze jej najít a zachránit. Nebo alespoň najít jeho tělo, dříve než jej sežerou ryby. Snaží se proto údery do bubnů a vířením vody pádly ryby odehnat. Tělo se jim nakonec najít nepodaří, ale vracejí se podle legendy na vodu každý rok a údery do bubnů a jízdami na lodích si připomínají velkého muže, státníka, básníka – Qu-Yuana.

A jak vlastně takový závod vypadá?

Jezdí se celá řada závodů. Základní dělení je na krátké, tzn. sprinty na 200 a 250 m, a dlouhé tratě od jednoho kilometru až po maratonské délky několika desítek kilometrů. Každý typ má svou taktiku, ale vesměs jde o to vydat ze sebe všechno. Představte si klidnou vodní hladinu, na které se pohupují dračí lodě. V každé z nich sedí 20 borců – muži i ženy – kteří napjatě čekají na startovní povely. Kormidelníci lehce manévrují loděmi, aby udrželi přímý směr. Část pádlařů dorovnává stejnou startovní pozici… „Are you ready?“ zní první povel startéra. Nikdo neodpoví, jenom závodníci v lodi se nakloní vpřed a pádla přesunou těsně nad vodu. „Attention!“ všechny paže s pádly ztuhnou, vše na chvíli ztichne a pak „GO!“ je tu poslední povel startéra, který pošle lodě vpřed.

První údery do bubnů, pokřiky a povely. Několik dlouhých silných záběrů a na vodě jsou najednou vlny jak na moři, voda na startu vře, lodě se dávají do pohybu. Následují rychlé záběry, lodě zrychlují a řítí se vpřed. Voda u dračí hlavy se valí do stran, vlny od lodí připomínají stopu za motorovým člunem. Závodníci mocnými záběry ukrajují ze vzdálenosti, která je dělí od cíle. Svaly se napínají, pádla odhazují vodu, údery do bubnu se mísí s křikem bubeníků i diváků. Lodě se blíží do cíle – je tu finiš a s ním posádky vydají poslední zbytky sil. A pak už cíl, konec trápení, vítězové zvedají ruce nad hlavu, únava jako by nebyla a všichni stěží popadají dech. Celý závod na 200 m trvá asi minutu a vám zbude pocit z parádní jízdy.

Není to ale jenom o závodění

Někomu by se mohlo zdát, že vše, o co nám jde, je výhra, ale zdání klame. Pražský klub dračích lodí kromě vlastních tréninků vede a trénuje ještě řadu dalších posádek, které se rozhodly věnovat se tomuto fascinujícímu sportu pravidelně. Většina z nich se rekrutovala z některé teambuildingové akce, které náš klub zajišťuje. V letních měsících často naložíme lodě a další vybavení a vyrazíme mimo Prahu šířit povědomí o dračích lodích. Dokonce se nám stalo, že jsme vedli trénink pro čínskou posádku, která na těchto lodích seděla poprvé, čímž jsme tak nějak symbolicky uzavřeli kruh putování tohoto tradičního asijského sportu. Naší snahou je zejména předat léty nabyté zkušenosti a obdiv k této kultuře. I proto jsme se před 4 lety rozhodli věnovat se dračímu tanci.

Drak je podle asijské mytologie nejvyšší bájnou bytostí. Je silný, mocný a spravedlivý a je také ztělesněním nezkrotné síly přírody. Dračí tanec pak vyjadřuje neustálý hon draka za perlou, která představuje absolutní moudrost, které drak sice nedosáhne, ale nikdy v jejím hledání nepřestane.

Náš klub nacvičil dračí tanec a poprvé jej předvedl v roce 2006 na festivalu Pražský dračí podzim. Nezůstalo však jen u toho a v současné době máme nacvičené dvě sestavy s téměř akrobatickými prvky, které jsou velkolepou podívanou. S dračím tancem vystupujeme na mnoha místech naší republiky i v zahraničí, a to jak na akcích dračích lodí, kde se drak probouzí při zahajovacím ceremoniálu, aby bděl nad řádným průběhem akce, tak i na akcích informativních, které představují asijské země (např. cestovatelský festival „Kolem světa“). Krom toho se účastníme i benefičních akcí, které mají humanitární účel, jako byla např. akce Barvy života pro Indonésii od Kintari foundation.

Historie dračích lodí v ČR

Každá tradice má někde svůj začátek a ta česká jej má v roce 1997, kdy se v Praze objevují první dvě dračí lodě – do té doby nevídaná plavidla – a vzniká první klub věnující se tomuto sportu Pražský klub dračích lodí. Exotický sport přitáhl řadu fanoušků a od roku 1998 pak začínají pravidelné vyjížďky. Od stejného roku také Pražský klub dračích lodí pořádá festival, kterého se účastní kromě českých posádek také posádky zahraniční. Tento festival byl pořádán v letech 1998 až 2003 mezi Karlovým a Mánesovým mostem.

V roce 2004 vzniká Česká asociace dračích lodí a dračí sport se tak rozrůstá nad rámec amatérského nadšeneckého vyžití. Z rychlostních kanoistů a veslařů se rekrutuje závodní reprezentační posádka, která se rychle zabydluje na předních místech světových žebříčků a získává první cenné kovy pro ČR. V rámci kanoistických oddílů pak vzniká celá řada nových týmů, které se každoročně utkávají v Českém poháru dračích lodí.

Pražský klub dračích lodí v roce 2005 navazuje na festivalovou tradici pořádáním Pražského dračího podzimu, který je trochu odlišný od ostatních festivalů. Jde o sportovní a kulturní akci, která kromě dramatických soubojů na vodě nabízí návštěvníkům také mnohá taneční a bojová vystoupení. To vše samozřejmě v duchu tradic, které k dračím lodím patří. Od Mánesova mostu se festival přesunul na Císařskou louku, kde je možné poskytnout dostatečné zázemí velkému počtu závodníků i diváků.

Draci na cestách

V posledních letech by se náš klub dal směle označit i jako cestovatelský. Vyrážíme po světě na známé i méně známé závody a festivaly, kde se snažíme nejen dobře reprezentovat, ale poznat takto i něco nového, netradičního. Letos se například chystáme na 30km projížďku italskými Benátkami, které se účastní všechna plavidla poháněná lidskou silou, od tradičních gondol přes kanoe, kajaky i veslice až po dračí lodě z blízkého i dalekého okolí. Kromě jedinečných zážitků si tak často dovezeme i nové nápady a náměty pro naše vlastní aktivity, a to hlavně s důrazem na náš festival.

Nehledáme však jen inspiraci, jsme rádi, když naše cesty představují i sportovní výzvu. Z toho důvodu jsme se na podzim roku 2009 rozhodli, že se účastníme Armada Cupu v Bernu ve Švýcarsku. Jde o závod na 9 km na jezeře se společným startem. Takhle napsané to zní jako skvělá zábava a legrace. Ale skutečnost je přeci jen lehce odlišná. Hromadný start i samotný závod jsou eliminační. Trať není pevně vyznačená a jde o umění kormidelníků a bubeníků najít nejlepší trasu skrz vlny, mělčiny a lodě soupeřů. Lodě jedou na jedné trase tam i zpět a po otočce v půlce závodu se začnou potkávat v protisměru. Všude vlny, cizí lodě a na druhé straně touha dojet a zvítězit. Není to lehké, jen loni vyrazilo na trať 40 lodí v krátkých časových rozestupech. Jedna loď se dokonce kvůli vlnám potopila už 100 metrů za startem a další tři pak později během závodu. My jsme ale do cíle nakonec dojeli, i když jsme přišli během lítého boje o dračí hlavu. Třeba ji letos při závodech opět najdeme.

Naše zatím nejúžasnější a nejexotičtější expedice směřovala do Singapuru a Indonésie. V Singapuru jsme lehce potrénovali v zátoce, kde snad ani nic jiného než dračí lodě nejezdí, přátelsky si zasoupeřili s dalšími týmy a poznali město, které se nazývá kulinářským rájem světa. No a pak jsme odjeli do Indonésie do města Tanjung Pinang, kde jsme se zúčastnili jako první a jediná evropská posádka místního tradičního festivalu.

V Indonésii nejezdí na lodích hongkongského typu (tedy těch, které můžete vídat na českých řekách), ale na lodích indonéských, které se od těch našich závodních dosti liší. Jsou jen pro 12 pádlařů, nemají bubeníka ani buben a nemají dokonce ani lavičky. Zato však mají tyto lodě obrovskou a nádhernou dračí hlavu a když plují, tak to opravdu vypadá jako veliký vodní drak v pohybu. Závod na otevřeném moři na trati 600 metrů s otočkou byl pro nás trochu velké sousto – přesto jsme byli nejlepší – tedy aspoň z Evropanů. Po závodech jsme se nechali slyšet, že náš výsledek by byl jistě mnohem lepší, pokud bychom měli indonéské lodě k dispozici u nás v Praze a mohli na nich lépe natrénovat odlišný styl pádlování. Posuďte sami, pádla jsou mnohem užší, delší a těžší a k tomu všemu se sedí na bortu, takže máte trochu strach, abyste nevypadli z lodi.

K našemu překvapení nás však vzali za slovo a paní Suryatati A Manan, starostka města Tanjung Pinang, nám nabídla 2 lodě z jejich místní flotily darem, pokud si zajistíme jejich transport do Prahy a budeme s jejich pomocí prezentovat v ČR indonéskou kulturu a také propagovat závody v Tanjung Pinangu mezi českými i evropskými týmy.

S velkorysou pomocí Indonéské ambasády v Praze se nakonec povedlo dopravit dvě tradiční indonéské lodě do ČR a v současné době tvoří součásti flotily našich klubových lodí. Jejich slavnostní křest proběhl na našem festivalu v září roku 2009, kde si také posádky mohly poprvé vyzkoušet jízdu na těchto lodích.

A slovo závěrem

Pražský klub dračích lodí je klubem otevřeným všem, koho naše aktivity osloví. Noví členové jsou vždy vítáni a to jak pro pádlování na dračí lodi, hongkongské i indonéské, tak i pro dračí tanec. Pádlování na dračí lodi je možné si u nás jen nezávazně vyzkoušet ať už sami nebo s vlastní posádkou a podle toho se rozhodnout, zda se členem klubu stát či nikoliv. Naše zkušenost ovšem říká, že kousek draka má v srdci každý a je třeba jej pouze oživit. Budeme se tedy těšit na setkání s vámi ať už na tréninku, festivalu, či na vystoupení dračího tance.

Šárka Vondrová, Jan Tomíček

Pražský klub dračích lodí

Dračí závodní loď tzv. hongkongského typu je dlouhá 12,5 metru, váží 250 kg a je zhotovena z kompozitních materiálů (sklolaminát, karbon-kevlar). Je určena pro 20 pádlařů, bubeníka a kormidelníka.

Pražský klub dračích lodí (PDBC) vznikl v roce 1997 a jako první představil tento sport v Čechách. Dnes má již širokou členskou základnu a vychovává řadu nových týmů.

Pražský dračí podzim – největší dračí festival v Čechách – se bude letos konat 11. – 12. 9. na Císařské louce a opět nabídne bohatý sportovní a kulturní program s mezinárodní účastí.

Otevřené tréninky pořádáme v sezóně od dubna do října každý čtvrtek od 18 hodin na Císařské louce. Každý, kdo by si chtěl pádlování na dračí lodi vyzkoušet, je vítán. Seznamovací trénink je zcela nezávazný a bezplatný. Více informací na www.praguedragons.cz

Publikováno v časopise Prestige č.01/2010