Pražský klub dračích lodí

Je pátek večer, nevíte co dělat? U nás draků se Vám toto stát nemůže, protože zvláště poslední dobou, je to jedna zajímavá akce za druhou. Tentokráte se jednalo o předvečerní projížďku všech lodí na lidský pohon. Tak jsme se rozhodli, že se opět vydáme na vodu v našich indonéských lodích.

Tentokrát žádné moře jako Benátkách, ale přeci jenom trošku větši vlny i proud, protože na Vltavě platil první povodňový stupeň.

První úkol byl jasný. V 8mi lidech zvednout a vynést na vodu indonéskou loď. Ale kde je vůle, tam se vše podaří a my loď dostali na vodu. Pomohla nám i vyšší hladina, která nám zkrátila cestu s lodí asi o 1,2 metru.

Druhý úkol byl nazdobit loď. V tom již máme značnou zkušenost a tak díky naší šikovnosti za necelou hodinu se naše loď skvěla čínskými lampiony (BTW: dnes jsou všechny lampiony čínské, minimálně podle místa výroby) a těmi úžasnými hlavami, které k indonéským lodím patří.

Třetí úkol dostat se včas na loděnici VK Slavia, kde mělo být zahájení vyjížďky. To se nám také podařilo, opět nám pomohla Vltava, která naší loď hnala vpřed.

Na loděnici u Jiráskova mostu jsme dojeli právě včas abychom zakotvili, vylezli na břeh, došli do klubovny a viděli, že ostatní odcházejí z klubovny, nasedají do lodí a odplouvají. Tak jsme se přidali a vyrazili do malé plavební komory k Žofínu. V komoře jsme mohli spočítat lodě, kterých tedy zase tolik nebylo. Jedna 8mi veslice, dvě 4ky, dvě velké kánoe pro 10 llidí a naše indonéská dračí loď. Konvoji evidentně chyběla mateřská letadlová loď. Ovšem na obranu jsme měli lodě městské policie, plavební správy, hasičů a městské policie.

Za plavební komorou jsme se dali na dosti chaotickou cestu sem tam pod mostem, za most k ostrovu, zpět, za ostrov...no nebylo moc jasné, kdo plavbu vede a kam. K tomu proud, který hatil plány na přímou dráhu lodí...ale pro turisty jsme byli vděčným objektem. Povzdbuzovali nás, fotili si nás. Veslaři ze Slávie měli na místě dokonce celý dívčí fanklub.

Na cestě zpět jsme se ještě zastavili na pozvání v kluboně VK Slavie, abychom dohnali co jsme nestihli před vyjížďkou. Takže jsme dostali pivo a tatranku...obojí nám v tu chvíli bodlo, protože už jsme byli dlouho na vodě...a pak jsme měli malou besedu o lodích, o primátorkách a vodě obecně.

Nás ale čekala ještě cesta na loděnici, takže jsme se zdvořile rozloučili, poděkovali za dárky, které jsme dostali a jeli domů. Cesta proti proudu večerním tichem a neobvyklou tmou při které byly vidět i hvězdy byla sice dlouhá a únavná, ale krásná. Úkol čtvrtý a poslední...dostat loď na břeh. Připíjím na krásu našich můžů a sílu našich žen, protože i tento úkol jsme zvládli a loď dostali na břeh. Tam bude odpočívat do další vyjížďky

Předprimátorkověvečerní jízda byla tedy povedená. Doufám, že se o ní příští rok dozví více vodáků a vyjede nás na Vltavu daleko více!