Pražský klub dračích lodí

Zasílám vám první čerstvé zprávy z Karlštejnských kopců a účastníků II. ročníku recesistického štafetového závodu - Bouba Cup.

Teda musím říci, že to bylo hůůstý! Poté co jsme dorazili na místo a viděli týmy soupeřů, konstatovali jsme, že to ale opravdu, ale opravdu nejsou ženy středního věku a muži nesportovních postav! Proto jsme velmi rychle jednohlasně zaměnili plánovanou taktiku vyhrát, na to, že nemusíme vyhrát, jen když porazíme tým Martina Konečného „Vrážské rváče“.

Po instruktáži a startovním výstřelu to vypadalo asi takto:

Inline: Jožo se na inlinech mírně unavil, bo na nich stál poprvé zase po 2 letech. Když si je sundal, aby mohl doběhnout na předávku štafety, tak běžel dál, jako by je ještě měl na nohou stylem valčík-foxtrot-lambáda-břišní tanec. Když mu někdo v cíli řekl, že už je má sundané tak jen řekl „Jááááj“.

Běh: Lukáš, běžel sám a sám stylem "nikdo přede mnou, nikdo za mnou". Poté co už dobíhal a potkával další běžce, co teprve vybíhají, tak se podíval na hodinky a řekl „hmmm dobrý a co teď?“. Asi měl nějaké tajné eso v rukávu, protože mezi tím co běžel, tak kolem nás (Srbsko u Berouna!) dvakrát projela souprava metra (já tam byl, víno pil a fakt jsem to viděl na vlastní bulvy pozn. autora)

Kolo: Grep typický silničář, si na Lukášově horském kole nahustil pneumatiky na 8baru, aby pochopil, že takhle by to fakt nešlo a raději odfoukl na 4bary. Nicméně to ho neodradilo od toho, aby si ustlal v kopřivách hned, jak viděl první terénní překážku. To ho dopálilo natolik, že nahodil největší tác vepředu, nejmeší vzadu a za bzukotu hejna horských včel od pneumatik, uháněl dál hlava nehlava.

Kajak: Klárka se s tím kajakem moc nepárala. Dolů po proudu to šlo jedna báseň. Ale směrem proti proudu to už taková zábava nebyla. Ačkoli Jožo běhal po cílovišti a vytahoval všechny zástrčky ze zdi, proud se mu nepodařilo zastavit a byl tam stále. Asi sv.Jan Nepomucký vnuknul nápad Kláře jak dilema střídavého proudu vyřešit. A proto neváhala a vstoupila uprostřed řeky Berounky do chladných vod jako Mojžíš se svou Archou a táhla kajak dál do cíle za sebou jak kačenku na špagátě.

Takže už víte proč „recesistický“ závod? O nic prostě nešlo. I přesto to byl pěkný závod a tým Prague Dragons získal první místo v tomto klání. Děkujeme tímto organizátorům za skvělý sobotní den v přírodě, v kopřivách, v bahně, v Berounce, v potu, v kopřivách, v kopřivách, v kopřivách a ve spoustě zábavy!

Nezapomenu poděkovat ani týmu „Vrážských rváčů“, pod taktovkou Martina K. posíleni Andrejkou na inlajnech, kteří nám dali do nohou, pádel a šlapek takovou motivaci závod nevzdat a nastoupit na start. Jejich nádherné 2.místo je opravdu zasloužené!

Jakého jsme dosáhli času vám ani říkat nebudeme, protože byste to asi nedokázali posoudit, ale popsal bych to jednou větou, kterou jsme několikrát na naši adresu slyšeli od ostatních týmů. Myslím, že Milhauz rád doplní kroniku výroků. Podotýkám, že ačkoliv jsme všichni oděni do našich černých PDBC dresů hláška dne vypadala tako: „jóóóó ty v těch červených dresech, ti Red dragons, to jsou nějací extrémní sportovci…“:-D

Přeji pěkný zbytek víkendu a doufám, že na příští ročník Bouba Cupu postaví PDBC alespoň další tři extrémní sportovní týmy.

Ahoj Jožo, Lukáš, Grep a Klára