Pražský klub dračích lodí

Už je to tedy zase! Sotva jsme si rozmasírovali svaly, které nám zatuhly po dřině v Brandenburgu, už nastupujeme do vlaku směr Brno. Směr plavecký bazén Lužánky, kde se pořádá 3. ročník halového mistrovství ČR dračích lodí. Výprava však nejsme ledajaká, vezeme totiž s sebou draka! Tanečního draka! A s ním 9 tanečníků o tyči, kteří dračím tancem zahájili závody. Představení to bylo pěkné, a i přes jeho náročnost se někteří tanečníci rovnou převlékají do dresů a záhy se z nich stávají závoďáci.

Obdivuji jejich nadšení, neboť já sama bojuji aktuálně s pocitem, že všechno by byla lepší zábava než závodit na halovém poháru. Nemusím si nic nalhávat, do Brna jsem přijela z Brandenburgu totálně demotivována. Až do první rozjížďky je mi alespoň útěchou, že na levém háčku bude Markéta, naše trenérka, a já budu až na druhé lavičce. Po první rozjížďce však čelím nepříjemnému faktu, a to, že na druhé lavičce mi to jde ještě hůř než na háčku a dobrovolně se nechávám Markétou přesadit na lavičku poslední. Poté se intenzivně zaobírám myšlenkami, kterým jiným sportem nahradím dračí lodě… Rozhodnutí, zda to bude plavání, jízda na kole nebo rybaření, nechávám na později, protože v zahledění se sama do sebe, jsem se ještě zvládla rozhlédnout kolem. Viděla jsem nadšeného Jožu, který rozdával energii, kam přišel. Markétu, která s papírem v ruce stále dokola vymýšlela to nejlepší rozesazení na lodi, abychom podali co nejlepší výkon. Jíťu, která nám tradičně napekla výtečný koláč, abychom měli energii. Matku se Zůzou, stálice a dračí nadšenkyně. Kluky co si přijeli pořádně zazávodit a mě najednou došlo, že pokud nejsem schopna ze sebe vycucat to nejlepší kvůli sobě, musím to ze sebe vydolovat kvůli ostatním, kvůli zbytku posádky… A tak bojuji! Trápím se s vodou, s pádlem, s tempem, se soupeřem, sama se sebou… Nejde to! Bolí to! Za každou jízdou jsem ráda, že už je konec… Čekání na další jízdy si krátím přemýšlením, kde Jožo bere tu energii a nadšení… Jak tak ho pozoruji, napadá mě, jestli by nechtěl natočit motivační video pro náboru nováčků. Upřímně si myslím, že by to mělo úspěch…

Před další jízdou svolává týmovou poradu, stojíme v kruhu, držíme se kolem ramen a Jožo s pomalu ztrácejícím se hlasem říká: „Ideme teraz o medaily, musíme do toho dať všetko, silu, máknem si! Teraz sa nám môže zúročiť tá drina na tréningoch. To dáme!“ Nevím, jak u ostatních, ale u mě jeho slova padají na úrodnou půdu a věřím, že kdyby se závody konaly až po zimní olympiádě, imaginárně bych se poplácala po ramenou a v duchu bych si řekla něco ve smyslu: „Evi, když mohla Ester, ty můžeš taky.“

Jízdu o to, zda v kategorii Sport pojedeme o zlato jsme prohráli. Je mi to líto, hlavně kvůli ostatním… Ale ještě je tu pořád šance, že budeme třetí… jako loni, jako předloni… Takový hattrick, to by bylo vlastně pěkné… Jožo nám radí, ať si před finálovou jízdou udělám deset kliků, aby se mi prokrvily ruce… „Deset kliků? To nemůžu! Bych se už nezvedla ze země,“ stěžuji si Zuzce. Ta mi radí, ať si alespoň udělám kliky ve stoje o zeď. No jasný, kliky o zeď…

Konstrukce dračí lodi má tu zvláštnost, že přesto, že vypadá, že její dva konce jsou stejné, nejsou. Na straně, kde je kormidlo, je poslední lavička užší než první lavička u bubnu. A asi si dokážete představit tu prekérní situaci, kdy jsme nastupovali do lodě, a já s Matkou jsme se měly na lavičku u kormidla usadit… Byly jsme s Matkou mezi levým a pravým bortem tak zaklíněné, že jsem chvílemi měla pocit, že po závodě budou muset přijet hasiči, aby nás z lodi vyprostili. Tuto situaci jsme však vzaly sportovně, zasmály jsme se, ze mě opadla nervozita a Pražský klub dračích lodí si dojel pro 3. místo na Halovém mistrovství ČR v kategorii Sport. Všichni máme velkou radost! Skandujeme „Cigi-caga, cigi-caga pražský drak“, plácáme se po ramenou, jak to my sportovci mezi sebou děláme, přijímáme gratulace a tradičně skáčeme v dresech do bazénu.

Konečně mám na krku medaili! Moji první medaili v životě! Dělám si s ní fotky ze všech stran, pomalu klesnu i k selfie. A pohár taky nesmí chybět. Fotky postuji na FB, posílám je rodičům… Najednou mám pocit, že pádlování na dračích lodích je ten nejlepší sport na světě… Ne, nezapomněla jsem přes tu všechnu slávu, že musím ještě hodně trénovat, a že to bude ještě velká dřina, ale za to jsem zapomněla pádlování na dračích přes mé osobní nezdary poslat k šípku. A tak vám všem přeji, abyste všichni měli to štěstí zažít tuto kolektivní radost, která předčí všechny medaile světa, anebo abyste si alespoň vzpomněli, jaké to tehdy bylo…

Odkazy na videa a článek: 
- https://www.youtube.com/watch?v=9O1SpG_0v2s&index=1&list=PLKuoLK56LUQC8i...
- https://www.youtube.com/watch?time_continue=4&v=eph2-xi_fuc
- http://draci-lode.dragonboatsport.cz/halovy-pohar-dracich-lodi/halovy-po...