Pražský klub dračích lodí

Konec sezóny pražskému klubu dračích lodí příliš nevyšel. Podařilo se nám sice zorganizovat další ročník našeho festivalu Pražský dračí podzim, ale na druhou stranu se nám přiliš nedařilo na závodech. Dva ze tří plánovaných byly zrušeny a tak jsme jeli pouze Tragicky dlouhé tratě. Jako poslední nám tedy zůstal závod, který se dá zařadit do kategorie extrémních. pokud tedy sám o sobě netvoří kategorii...

Armada Cup Bern

Jedná se o závod dračích lodí na trati 9km (ve skutečnosti 8,5 km ale to nám asi špatně měři GPS, protože švýcaři přeci mají všechno přesně) s hromadným startem, který se jede na jezeře Wohlensee nedaleko Bernu. Protože se jedná o závod fyzicky i psychicky náročný, náš tým před závodem nejprve nabíral síly na vysokohorském soustředění v Bernských alpách. Proto jsme vyrazili do Švýcarska už ve středu abychom měli dva dny na místě na poznávání a aklimatizaci. Nutno dodat, že největší problém byl dát dohromady posádku. Veliká marodka a odhlášení na poslední chvíli způsobily, že počet členů posádky se měnil každou hodinu, každého dne. Původně náhradníci se tak dostali do závodní posádky a nakonec jsme ještě museli požádat o pomoc další kluby. Naštěstí pro nás ještě existuje dostatečný počet bláznů, kteří jsou ochotní sednout do auta, jet 800 km na závod a druhý den zpět. Díky Vám.

Příprava na závod

Ubytování jsme měli v města Lauterbrunnen, v malebném "údolí vodopádů", které tam jsou opravdu všude. A nejsou zrovna malé. Některé mají až 450m a jeden je přímo nad kempem, kde jsme nocovali. Jako sportovní přípravu jsme si naplánovali pěší tůru do kopců v okolí. Znamenalo to překonat celkem asi 2000 metrů výškového rozdílu a asi 16km vzdálenosti. Pravda, pro někoho prvotní výstup z lauterbrunnenu znamenal překonat hlavně sám sebe. Ovšem na vršku hor se nám šlo o poznání lépe. Kolem první sníh, který napadl dříve než obvykle, nad námi masív Jungfrau a kolem průzračně čistý vzduch.

Druhý den bylo další program, který znamenal návštěvu vodopádů Trummelbach, což jsou osvětlené a zpřístupněné vodopády ve sklalních dutinách a průrvách, kterými proudí voda z ledovce Eigeru a Jungfrau. A jako další už vyloženě odpočinkový výlet do města Thun, což je malebné město s hradem, kostely a hezkými uličkami s podloubím, kde jsou všechny i ty nejnemožnější krámky. Ovšem byli tu i tací, kteří si dali výjezd vláčkem na nejvyšší stanici železnic v evropě - na 3500 metrů vysoké sedlo Jungfrau Joch, kde stojí observatoř a kde se říká, že máme střechu evropy.No a pro změnu jiná skupina vyrazila na přechod ledovce a zdolat vrcholy nekolika alpských štítů. I taková může být příprava na extrémní závod drčích lodí.

V Sobotu na robotu

Závodu Armada cup je vyhrazen celý den. Kromě dračích lodí je to také závod skifů, kanoí a dalších podivných plavidel. Dračí lodě a jejich posádky se na břehu jezera objevují už od rána. Počasí bylo nádherné, teplota kolem 14ti stupnů a slunce, které na vodů téměr lákalo. Organizace parkování byla výborná škoda, že někteří švýcaři neumí číst a zabrali nám vyhrazené parkovací místo.

Dopoledne je celkem klid. Postupně se dávají lodě na vodu, osazují lavičkami a bubny a v mnoha případech také různými bariérami a zábranami, jejich účelem je zabránit vodě vniknout dovnitř lodi. Někdy tato opatření fungují, jindy ne. Některé posádky proto raději dávají do lodí čerpadla na bateriový pohon. Vůbec příprava na tento závod je mnohem dokonalejší. Všude vidíte podložky, mnohdy speciálně tvarované na dlouhé sezení. Reproduktory přenášející pokyny od bubeníku a kormidelníků a další vychytávky. Každá posádka pak dostane tričko s číslem pro bubenici a pro jistotu ještě samolepku s číslem pro loď, to asi kdyby se bubunice ztraitila. Náš tým tedy sundal z vozíku všechny lodě a přivázal je k molu. Pak byl čas na převlečení a malou svačinku před startem.

Kolem 13 té hodiny se konala schůzka kormidelníků, kde nm 15 minut vysvětlovali jak máme jet, jak se máme řadit na startu a jak máme dodržovat pozici na startovním roštu danou strartovním číslem. Bylo nám pohrozeno 10ti minutovou penalizací, když toto schéma nedodržíme. Pro jistotu jsem si poslechl toto "školení" ještě jednou v angličtině, abych si byl jistý, že všemu rozumím. Dokonce jsem se ještě pro jistotu ptal, abychom náhodou nebyli potrestání za nedodržení pravidel. Také jsem se ptal na řazení bojek na otoče - důležité pro kormidelníka. Bylo mi řečeno, že jsou v oblouku...Kdybych věděl, že celé školení bylo úplně zbytečné, tak jsem se raději šel rozcvičovat a ušetřil čas.

Řazení na startu - expozice

Start závodu Armada cup lze posat jedním slovem - chaos. nebo možná dvěma - hrozný chaos. Podle startovního schématu jsme měli mít pozici zcela vlevo ve čtvrté řadě. před námi měla být loď č. 13, vedle nás vpravo 20, vlevo nic a za námi 25...bohužel, to se nestalo. řady totiž nebyly, nikdo je neorganizoval. Původně mělo být v každé řadě 6 lodí...bylo jich tak mezi 4mi a 9ti. vlevo vepředu od nás byla loď číslo 33 a vpravo od nás byl motorový člun pořadatelů.

No a v okamžiku, kdy jsme se couváním snažili si prohodit místo s lodí 21, která stála za námi, se startovní pole najednou rozjelo. Pochopili jsme, že to je tedy start (mimochodem o 5 minut dříve, než měl být podle rozpisu) a tak jsme vyrazili. Pochopitelně bez jakékoliv startovní sekvence, to už nemělo cenu. Prostě zabrat a jet. Chvíli to vypadalo dobře, protože jsme jeli v celkem volné vodě až za startovací most.

Start - kolize

Tam ale bohužel idyla skončila. Kousek za mostem nás torpédovala loď plná italů z Urbe, kteří nás zpomalili. Navíc se nechtěli pustit a donutili tak některé z nás, aby na několik záběru přestali pádlovat. V této kritické fázi závodu to byla citelná ztráta. Bohužel kolize ke startu Armada Cup patří. Mezitím se na samé špici díky ztrátě vztlaku dostalo k sobě asi 5 lodí, které se tím pádem staly neovladatelné a zaclonily ostatním prostor. navíc se začaly stáčet doleva a kolmo ke směru ostatních lodí. V jednu chvíli už jsem to viděl černě a to ne zrovna kvůli našim dresům.

Jirka, náš kormidelník, ovšem velmi obratně přejel na druhou stranu řeky a tomuto plovoucímu ostrovu se vyhnul. Bohužel tato překážka zúžila závodní dráhu a svedla lodi do velmi tenkého pásu, kde se jelo loď na loď, občas tak blízko, že jsme si navzájem házeli vodu do lodí a občas došlo i na strkanice pádly. Naše háčkovská dvojka, Jožo a Milhauz, se za značného přispění Iriny bubenice, snažila hlavně o udržení rytmu a stability lodi. V tuto chvíli jsme se drželi ostatních lodí zhruba na nižším středu (to je dobré pojmenování, že?) startovního pole. Ve velmi vypjaté situaci jsme bojovali ze vše sil. Bohužel pro nás se opět přiblížili italové z Urbe, kteří to do nás naprali v zatáčce podruhé.

Italské druhé dějství - krize

Tentokráte do nás najeli zleva a to tak, že chtěli projet skrz naši loď. Ve finále jejich kormidelník začal točit doleva aby dostal lodě od sebe. Bohužel jeho posádka se držela naší lodi a nehodlala jí pustit. Díky tomu se i naše loď začal stáčet doleva a vyjíždět tak zcela mimo dráhu.

Ta se totiž v tomto místě otáčí doprava. Italové byli fakt neodbytní a za každou cenu se snažili protáhnou kolem naší lodi. Jožo chvíli do Italů štouchal pádlem, ale pak ve strachu, že si o ně odře Apexe pustil pádlo a začal oběma rukama ručkovat a posílat tak italy dozadu, abychom mohli konečně jet. Bohužel nám pomohlo až to, že lodě mezitím setrvačností dojely až k levému břehu, kde italové konečně pochopili, že dopředu to nepůjde a pustili se.

Projeli jsme tedy mělkou vodou a skze větve stromů a vydali se na druhou stranu řeky, kde nám mezitím o notný kus odjelo prakticky celé startovní pole. Ale souhra našeho týmů a pomalejší silové záběry nás daly do kupy a jeli jsme dopředu jako tým. Myslím, že je na místě poděkovat všem vylévačům vody, Kláře, Jindrovi a dalším, kteří vylévali ty hektolitry, které se na nás valily ze všech stran.

Dlouhé kilometry dřiny - peripetie

Protože všichni byli před námi, mohli jsme si celkem dobře vybírat cestu. Jirka kormidelník dělal co mohl, aby nás udržel v dobrém směru, vybíral nám klidnou vodu a když to šlo, tak jel na vlně. Ovšem nebylo moc komu. Pár děsivých chvil jsme ještě zažili, když se proti nám začaly řítit lodě na cestě zpět, které se snažili projet na druhou stranu jezera zprava doleva skrz celé startovní pole (myslím, že jsem nezmínil to, že nám na kormidelnickém školení říkali, že máme jezdit stále vpravo a vyvarovat se kolizí) V jednu chvílu už jsem se chystal skákat z lodi a říkal si, že je dobře, že je Irina zády a že to nevidí... Po cestě jsme minuli ještě jeden most, kde obvykle stojí davy fanoušku, kteří fandí a podprorují všechny závodníky. Ale tak nějak mi přišlo že ty v zadní části pole podporují méně, než ty na prvních místech.

Projeli jsme mostem a blížili se k otočce. Zde jsem nemohl věřit vlastním očím. Nejenom že bóje nebyly do půlkruhu, ony byly v řadě a to ještě v řadě pod úhlem ke směru jízdy! takže v podstatě to znamenalo dojet až k poslední bóji a otočit se kolem ní na místě. Ještě štěstí, že jsme tu neměli další loď, špatně by to dopadlo. Později jsem se dozvěděl, že přesně v tomto místě loď Tragédek najela do jiné lodi při pokusu o podjetí na bóji a že za tento manévr byla penalizována. Myslím, že při daných podmínkách se to ale ani jinak jet nedalo.

Cesta domů - katarze

Po otočce už nám začaly ubývat síly a asi trošku i motivace. Všechny lodě byly před námi a bylo jasné, že není v našich silách je dohnat. Snažili jsme se tedy aspoň držet tempo a udržet kontakt s lodi, která jela před námi. Bohužel místo toho nás předjela jiná loď. Celá posádka se ale statečně držela a rozhodnutí dojet co nejlépe jsme se vydali z posledních sil. Jako malá vzpruha pro nás bylo předjetí lodi plné čarodejnic (měly klobouky, fakt!) a skutečnost, že cíl se blížil s každým záběrem.

Náš dojezd do cíle finišovým tempem nenadchl ani diváky ani moderátora, který komentoval igeliotovou kapotáž lodi, která dojela před námi. Ještě že jsme tam měli své fanoušky, kteří nás dokáží ocenit. Byl tedy čas na naše bojové heslo "Prague - Dragon - Boat - Club", které na chvíli zaznělo areálem. Pak už jen výstup z vody a skládání lodí. Náš tým tedy opět naložil všechny lodě na vozík a konečně se šel obléct do suchého a teplého oblečení.

A to je vše

Když bylo po všem, tak už nebylo na co čekat. Jednotliví draci nasedli do aut a vydali se na dlouhou cestu domů. (mimochodem - opět nemáme společnou fotku celého závodního týmu) Zůstal jsem na místě, abych vyzvedl nás účastnický diplom a podíval se na výsledky. Když jsem uviděl loď č. 33 o 5 míst před námi, tak mě to namíchlo. Snažil jsem se dopátrat pořadatele abych se zeptal na ony slibované penalizace. Bohužel pořadatel nebyl v kabině pořadatelů k nalezení, že si ho mám najít sám venku. Vzal jsem tedy diplom a s rozporuplnými pocity odjel.

Závěrem

Chtěl bych poděkovat celému týmu a to jak členům klubu PDBC, tak našim posilám, že dokázali v daných podmínkách ze sebe dostat maximum a udělali vše pro dobrý výsledek v závodu. Budeme trénovat a můžeme náš čas vylepšit. Důležité je, že jsme to nevzdali, že jsme jeli a bojovali až do konce. Díky Vám všem

Jen pro úplnost. Tým PDBC dojel na 33. místě v čase 40:27,25

Výsledky závodu Armada Cup

A tady obrázky, co se jinam nevešly: