Pražský klub dračích lodí

Krátká zpráva o novoroční plavbě 2012

Po, 02/01/2012 - 11:14 od marketa.ruckova

Již po několikátý rok za sebou probouzí Pražský klub dračích lodí první den nového roku své lodě ze zimního spánku, do kterého je ukládá zpravidla na počátku listopadu, aby je vystrojil světýlky a lampiony a vypravil se tak na tradiční novoroční vyjížďku do centra Prahy. Dle rčení „jak na Nový rok, tak po celý rok“ tomu nemohlo být ani 1. ledna roku 2012 jinak, to aby si draci i po celé následující období nového roku zajistili, že jejich plavidla budou čeřit vltavskou hladinu (a snad nejen tu) i nadále.

V pošmourném nedělním odpoledni se shromáždili členové Pražského klubu dračích lodí, týmu MZV a Pres-li týmu na loděnici na Císařské louce. Doplnili je zájemci o jízdu, které zaujala naše pozvánka a kteří přišli vyzkoušet co to dračí lodě jsou. Letošními koráby se stala jedna loď čínská – Carmina a jedna loď indonéská – Gurindam. Tyto jsme společnými silami dali na vodu, nazdobili lampiony a poté se konečně vydali po vltavské hladině vstříc našemu cíli. Tim byly Karlův most, Čertovka a také „pražské Benátky“.

Prvně jsme však museli překonat smíchovskou plavební komoru, což se ve obešlo bez obtíží a dokonce i bez dlouhého čekání. Za komorou jsme zapojli do plavby našho bubeníka, aby všichni věděli že se něco děje. Následoval první průjezd obloukem Karlova mostu a hned nato jsme zamířili přímo do Čertovky ke kolu velkopřevorského mlýna za zvídavého pohledu mnoha lidiček stojících jak na nábřežích, tak na Karlově mostě.

Z Čertovky naše plavba pokračovala do temného „benátského“ zákoutí pod prvním obloukem kamenného mostu, nad nímž sídlí Muzeum Karlova mostu. Poté jsme se vydali dále po proudu k Čechovu mostu, kde jsme projeli skrz jeho pilíře "myší dírou" a zamířili zpět do centra pozornosti turistů. Jelikož jsem měli ještě čas, než se otevřou vrata smíchovské komory, zopakovali jsem si ještě jednou vyjížďku jak do Čertovky, tak i do Benátek. Naše lodě zaujaly několik turistů natolik, že se přišli zeptat, jestli se s námi mohou svézt. Samozřejmě že mohli, takže jsme je naložili a poté jsme se již vydali směrem k naší loděnici.

Ovšem museli jsme nejprve projet plavební komorou. Právě zde jsme nabrali největší prodlevu při čekání na vpuštění do plavební komory, neb čmoudící obři měli oproti našim skrovným plavidlům přednost. A že těch parníků bylo! Úplná dopravní špička. Toto pauzovací intermezzo však bylo bohatě vykoupeno odměnou v komoře v podobě chlebíčků a toastů, které jsme obdrželi od jednoho z číšníků z lodi Bohemia. A jak se to vůbec stalo, že jsme byli takto obdarováni?

Zatímco jsem stále kotvili u břehu a vyčkávali než ostatní lodě vplují do komory, stál na bortu posledního motorového plavidla číšník (nebo snad kuchař?) a my jsme na něj začali pokřikovat [pozn. díky Blanko!], zda by nebyly chlebíčky. Jeho prvotní odpověď však zněla, že je nás moc a tedy že nic nemáme očekávat. O to milejší bylo naše překvapení, když jsme pak v komoře obdrželi tři krabice s výše zmíněnou krmí. Takže jsme náš zážitek kulturní doplnili o zážitek kulinářský.

Takto posilněni jsme tedy pokračovali k loděnici. Cestou jsme ještě vysadili pět dočasných členů posádky – cizinců z Francie a Gruzie, kteří se k nám připojili před komorou. A nakonec jsme zdárně dopluli zpět domů, odstrojili lodě a opět je uložili do jara k zimnímu spánku.

Ač místy jsme se potýkali s kapkami deště, celkově nám klimatické podmínky přály, vítr nebyl téměř žádný a teplota se pohybovala okolo 9°C; nálada byla po celou dobu rovněž výborná a vše dobře dopadlo. Závěrem je možno konstatovat, že plavba byla povedená.

Děkujeme všem účastníkům, že jsme mohli společně strávit těchto několik novoročních hodin na Vltavě s pádly v rukou a přejeme všem mnoho zdaru a síly na trénincích, závodech i při jiném dračím počínání.
Budeme se těšit, že se s vámi opět uvidíme při jiných ať už klubových, nebo veřejných akcích, které nás letos čekají.