Pražský klub dračích lodí

Svatojánské proudy 2020 - krásná víkendovka

Út, 06/10/2020 - 20:24 od jan.tomicek

Kvůli epidemii Covid, resp. spíš kvůli regulacím a opatřením, která jí doprovází bylo bohužel nutné zrušit akci Klubák na TJ Kotva. Tato akce, která se tradičně pořádá jako závěr sezóny a je chápána jako setkání všech členů a příznivců TJ Kotva byla dosud zrušena jenom jednou....tedy teď už dvakrát.

Mrzelo nás to, ale co se dá dělat. ...no...to byla spíš otázka: Co se dá dělat? Jde využít toho, že se lidé přihlásili a vyrazit s nimi na "jakoKlubák" akci. A to jsme udělali i my.

Plán akce byl následující. Pojedeme do Štěchovic na přehradu, tento úsek řeky jsme ještě nejeli.

Takže v neděli ráno v 8:00 hodin přesně jsme se sešli na loděnici a zabalili si všechno potřebné vybavení. Pádla, kormidlo, buben...taky ale vesty na průjezd plavební komorou, která je ve Štěchovicích velmi divoká. Vozík s lodí jsme zapřáhli dodávku pana generálního ředitele Martina Foita (kterému tímto poprvé děkuji za odvoz) a vyrazili jsme na jih za sluncem.

Ve Štěchovicích Martin úspěšně zalomil zatáčku a ne loď a dovezl nám loď až pod přehradu. Tam je takový velmi šikovný nájezd až do vody pro sundavání lodí. Takže i my jsme zde loď sundali, osedlali, osadili a vyrazili na vodu. Protože jak jinak jezdíme všude na čas, tak tady nám ho trošku chybělo. Plavební komora jezdí v sudou hodinu nahoru a v lichou dolů. Ale zkusili jsme štěstí a zavolali na dispečink komory. Velmi milá obsluha nám řekla, že nás proplaví i když to bude mimo čas. Prostě super.

Tak jsme počkali až vyjedou z komory lodě, které jedou shora dolů a začali pomalu najíždět do vrat plavební komory. Plavební komora ve Štěchovicích je s rozdílem hladin 20,1 metru nejvyšší komorou v ČR. před naší lodí byla tedy stěna 25 metrů kamene a obrovská ocelová vrata. Připadali jsme si jak Společenstvo prstenu, které útočí na Černou bránu do Mordoru. Jen s tím rozdílem že v lodi bylo méně trpaslíků i elfů.

Obsluha komory nás ujistila, že napouštění bude pomalejší, než pro velké lodě a parníky. Čekali jsme tedy co to znamená. A jak je to v té básni...vyvalily se vlny zdola, rozplynuly se v širá kola...no a na lodi kdo se bál, nakonec tomu zatleskal :-) Protože voda sice vařila a bublala, ale jinak loď seděla klidně a dala se vcelku ovládat. Příště bychom mohli zkusiti vyšší rychlost.

Po výjezdu nás čekalo sluníčko a krásná Štěchovická přehrada. První dílčí cíl byl osada Ztracenka kolébka trampingu a také první zatáčka na naší cestě. Počasí bylo krásné, voda příjemná a vítr nás docela hnal před.

Po cestě jsme si dali malý závod s jachtou. Jachta na nás trošku ztrácela už od startu, ale to bylo nejspíš tím, že kotvila u břehu. Po odvázání se náš náskok zmenšoval a i přes mohutné povzbuzování se našemu týmu nepodařilo náskok udržet. Ale to video stojí za to (koukněte do galerie)

Ještě chvíli jsme kličkovali mezi skalami, prohlédli si stezku která se šplhá po skalách Svatojánských proudů, prohnali jsme pár kačen co v zátokách nečekali loď a už vůbec ne dračí, podjeli vyhlídku Máj a nakonec dojeli až po hráz přehrady Slapy. V tuhle chvíli zde cesta lodí končí - dál to jde jedině na vozíku pomocí traktoru, nebo prostě otočit a jet zpátky. My jsme si udělali přestávečku, dali oběd a užívali si krásné počasí. Během toho Milhauz povyprávěl něco o stavbě přehrady, zajímavostech její konstrukce a také připoměl něco o jejím napouštění, které bylo fakt rychlé.

pod Májem

Na obrázku vpravo je naše loď pod Vyhlídkou Máj. Ta byla jako tradičně obležená což jsme i z naší hloubi viděli. Bylo ale prima potkávali turisty, kteří nás zdravili a my zase je. Navíc někteří nám i dodatečně poslali fotku, to se můžete podívat na našem FB. Propojení lidí pomocí dračí lodi je krásné :-)

Ale bohužel všechno krásné jednou končí a tak i my jsme nakonec museli zvednout kotvy a vydat se na cestu zpátky. Poháněni skutečností, že do plavební komory bychom měli dojet na 15 hodin jsme do toho trošku kopli a sjeli ten úsek od Slap do Štěchovic za hodinu. A to včetně zdravení turistů.

Proplutí komorou dolů bylo opět úžesné. Loď klesala jako když vypustíte vanu, ale rychlost to byla úžasná. Bylo skutečně cítit, že loď klesá. Ze sluníčka jsme tak během pár minut klesli do chladné hloubky komory. A ocelová vrata se otevřela a my jsme vypluli vstříc nakládce lodi na cestě pod přehradou.

Výlet skončil. Bylo to úžasné. Přidali jsme si další kousek Vltavy do mapy našich cest, vyzkoušeli novou plavební komoru a až bude na Slapech výtah pro lodě (cca v roce 2023 se začně stavět) tak se sem vrátíme. Nebo možná i dříve :-)

Posílám vám všem krásný pozdrav!