Pražský klub dračích lodí

V době od 26. do 30. srpna 2009 se v Račicích konala jedna z největších událostí v české historii dračích lodí - 1. mistrovství světa na našem území. Vynikající příležitost setkat se s nejlepšími draky z celého světa, podívat se na jejich výkony, zažít atmosféru velkého mistrovství a třeba se i něčemu přiučit. A jaké to tedy bylo?

Bohužel sešlo z původně plánovaného zahájení a závodu na nejdelší trati 2 km přímo v Praze na Vltavě, které by bylo divácky jistě daleko atraktivnější. Znemožnily to stoupající nároky na regulérnost tratí a i finanční náročnost. I tento sport na své vrcholové úrovni, kdy rozhodují setiny sekundy, míří stále častěji na umělá přesně připravená závodiště, které jsou ovšem vzdálena kulturně zajímavým místům. Takže i u nás se závod MS přestěhoval do jediného takovéhoto vodáckého zařízení, na umělý kanál v Račicích, kde jsou na podobná klání zvyklí a zázemí připraví téměř na klíč. Když k tomu přidáme pár let zkušeností mezinárodní asociace dračích lodí a týmu vyškolených rozhodčích z celého světa, kteří jen tak nějaké nedostatky nestrpí, a třeba i nové stejné lodě, máme tu povedené a zajímavé klání.

O závodech ale bylo napsáno dost kladných článků a organizátoři sami se dostatečně vychválili, proto se chci zaměřit spíše na subjektivní hodnocení negativ a zamyšlení nadšeného diváka, které nevychází zas tak dobře.

Den první - zahájení
Závodiště jsme našli bez problémů a za mírné vstupné jsme se dostali na hlavní tribunu plnou závodních týmů a jen několika diváků. Všední den a vzdálenost od Prahy udělaly se zájmem své i přes obří bilboardovou propagační kampaň. Lehce jsme podebatovali s českými závodnicemi a očekávali velký ceremoniál typu olympijských her.
Po ukázkové štafetové jízdě přišla na řadu přehlídka zástupců jednotlivých národů s vlajkami a vlastní slavnostní zahájení. Vše uváděl velmi sebevědomý rozhlasový moderátor, jehož angličtina ovšem tahala za uši, dračím lodím až tak nerozuměl a jeho pozdrav čínskému týmu „Koničiva“ byl komentován slovy „We are not japanes, we are chinese“ Dojem však zachraňovalo pohotové a znalé moderování australského zástupce IDBF, který ani kolikrát nepotřeboval překlad do angličtiny.

Po úvodních proslovech a přivítáních následovalo představování zástupců místních politiků, kteří tuto akci podpořili a slavných sportovců různých odvětví sportu, z nichž mnozí snad ani na dračí lodi nikdy neseděli. Bohužel mi zde chybělo zastoupení původních průkopníků dračích lodí v Česku, tedy i z členů našeho klubu. Někteří úspěšní kanoisté, kteří dračí lodě dostávali na sportovní úroveň nebo i nejznámější zakladatelé Hajo Libor, Sebastian Pawlowski a Martin Konečný ani nebyli pozváni pro neshody se současným směřováním ČADL.

Za asistence přítomných pak bylo přistoupeno k vlastnímu aktu zahájení a probouzení draka. Kdo očekával čínskou šou hodnou 2300 let staré tradice, kterou se od začátku snažíme předvádět i na našem lokálním festivalu, byl zklamán a nelze mu než doporučit zajet si na některé následující mistrovství konané přímo v Číně. Velmi důležitý probouzecí rituál se omezil na minimum. Kanoista Martin Doktor, častý člen české reprezentace dračích lodí, podržel hlavu draka sundanou z jedné z lodí a paní Dana Zátopková jí protřela oči. Vše završila cimbálová kapela. Snaha o představení čínské kultury v českém pojetí, jejichž zástupců tu máme spousty, nebyla žádná. Hosté se mohli těšit leda na populární kapely Rhodesie a Monkey Business na večerních diskotékách.

O to dříve ale následoval hlavní důvod návštěvy, vlastní závody na 2km, nejdelší, tedy i nejzajímavější trati. Zajímavé klání kupříkladu naznačilo, že asijský vysokofrekvenční styl spíše rotací bez výraznějšího předklánění, úspěšný na krátké tratě, zde nestačí na dlouhé záběry s časem na odpočinek při návratu. Technika se liší národ od národu a nelze jednoznačně říci co je nejlepší, záleží i na váze a síle, o to zajímavější je hromadné porovnání. Trať 2km je také jediná, která se nejede přímo, ale byly zde 3 otočky, které prověřily umění kormidelníků a taktiky, třeba jak k odpočinku využít vlnu soupeře.
Síly týmů byly vcelku vyrovnané, dosti ale vybočovaly „Kokosy na sněhu“ v podobě indického týmu, kterým chyběl třeba alespoň jeden trénink pod naším vedením. Bez jakékoliv synchronizace a několika členů týmu, přesto ale statečně dojeli do cíle a tedy vlastně porazili i tři další posádky, jejichž lodě skončily potopeny.

Tady jsem narazil na asi hlavní problém tohoto mistrovství, potopené lodě, věc známá už z ME v Budapešti, kde se závodilo na stejných plavidlech zakoupených ČADL. Čínské lodě Swift Racing byly sice za dobrou cenu, jsou ovšem stavěny na lehčí asijské závodníky a jejich vyšší ponor a menší tuhost způsobují, že loď plně naložená těžšími chlapy začne v půlce závodu silně nabírat vodu a jde ke dnu. Obzvláště ve větších vlnách na poměrně mělkém kanálu. Toto řešily znalé posádky různě, často vyřazením dvou členů aby loď odlehčili, tak učinila i česká open posádka. Když toto radili německému týmu, tyto v duchu kolektivního sportu prohlásili, že o tom vědí ale jsou tým a kteří dva by měli zůstat na břehu? Raději jeli všichni, poctivě vylévali vodu a uspěli. Další uznání patří britské posádce, která i když se potopila, dotáhla loď ke břehu, vylila a i když s velkým zpožděním dojela také. Na těchto lodích se bude závodit i v rámci Českého poháru, tak uvidíme jak se s nimi týmy vypořádají.

Výkony českého týmu rozhodně nelze hodnotit jako špatné, nechávali za sebou mnoho posádek, ovšem ve srovnání s předchozími ročníky rozhodně žádná sláva. Medailí moc doma nezůstalo. Evidentně za to může především stoupající úroveň soupeřů, kterému se český dračí sport nedokáže přizpůsobit. Přestává to být pouze odkladiště stárnoucích kanoistů, ale je to prvořadý sport, který si vychovává své nástupce už od útlého mládí. Česká reprezentace spolu navíc prakticky netrénovala a jednotlivé posádky se sjížděli teprve těsně před mistrovstvím, kdy už je na nějaké ladění taktiky pozdě. Sám reprezentační trenér se závodů přímo účastnil a hned, jak se chlubil, ve čtyřech kategoriích a to i na pozici háčka, bylo pak až smutné pozorovat jak odchází síly a s ním tuhne celá posádka. Nelze než konstatovat, že méně je někdy více. Jediný výraznější úspěch zaznamenali junioři, kteří ovšem byli narychlo složeni z kanoistů a na juniorské draky a dračice z posádek ČP se v reprezentaci zapomělo. Celkové výsledky byly spíše takové, že v jiných sportech by se už uvažovalo minimálně o výměně trenéra, tak uvidíme k jakým změnám dojde. Možná když příště nebude známé jméno důvod k automatické nominaci do reprezentace, bez nutnosti závodit a dostanou přednost zapálenější a především zkušenější draci, pro které tento sport není jen důvod k předvádění, dostane se česká reprezentace opět na přední příčky. S tím souvisí i výchova mladé generace, která zde není prakticky žádná a počítá se se zázemím kanoistů. Jak je vidno kanoistika je dobrá průprava, ale sama nestačí.

Den čtvrtý – vnořený závod fun posádek
Pro nás byly sportovně zajímavější čtvrteční vnořené závody , kde si mezi sebou v rámci mistrovské tratě na 500m měli možnost zasoupeřit nejnadšenější ryze amatérské posádky.
Mnoho našich členů zastávalo názor, že bychom se tohoto poháru také měli účastnit, zároveň jsme očekávali, že budeme mít příležitost předvést co i u nás umíme s čínským tanečním drakem, bohužel asociace nebyla nakloněna ke spolupráci a po té co jsme zjistili, že pro posádky nestartující v GP, které z principu nejezdíme, je startovné dvojnásobné, nebylo co řešit a síly a finance jsme raději zaměřili na jiné závody. Nicméně čtyři jsme rádi využili nabídku týmu HAKA dragons a vydali se do Račic doplnit jejich neúplnou posádku.
Zdání závodu bok po boku s nejlepšími zástupci národů vzala za své již při příjezdu, kdy méně průbojní draci byli donuceni nechat auto na louce 3km před závodištěm, ti průbojnější se dostali na zcela volné parkoviště pod tribunou, bohužel obě parkoviště byla i pro závodníky zpoplatněna. Veškeré zázemí pak bylo jen na tribuně, která se evidentně neuklízela od začátku mistrovství. K národním týmům jsme puštěni nebyli. Je to samozřejmě logické a pochopitelné, nelze narušovat plynulost závodů a mezinárodní asociace by si to nenechala líbit. Vnořené závody fun posádek není vlastně nic jiného než využití volného času k propagaci dalších amatérských závodů asociace a finanční příspěvek na organizaci ze startovného při minimálních nákladech, vše potřebné je už připraveno. Ne nepodstatné je i naplnění do té doby téměř prázdné tribuny diváky. Každopádně pro příznivce dračího zápolení je jistě přitažlivá i jen možnost zazávodit si v podmínkách opravdu profesionálních se zástupci toho nejlepšího co v této kategorii v republice je. Možná škoda, že se na mistrovství světa vnořené závody omezily pouze na české týmy a nebylo možno síly porovnat mezinárodně.

Ale k vlastním závodům. Volné místo vyšlo zrovna na dobu, kdy trať MS byla připravena na závody na 500m, což mě velmi potěšilo. Je to už dostatečně dlouhá vzdálenost, aby se projevila technika a ne jen svaly závodníků, zároveň se fun závody na takovouto vzdálenost prakticky nejezdí. Organizace členy IDBF na jedničku, soupeři poměrně rovnocenní, vše vyvstalo v závod, kterého si všichni užili, bez vážnějších dohadů a korektnosti startu, startovní pokyny byly přesně dle pravidel IDBC, dráhy stejné, dalo se opravdu soustředit pouze na vlastní jízdu, což se u mnohých závodů, třeba i GP, říci nedá.
Jelo 30 posádek vždy po pěti lodích ve dvou rozjížďkách, z nichž druhá se podivně jmenovala semifinále, součet časů určoval postup do finálových jízd. Nám stačil na průběžné třetí místo a tedy i na postup do velkého finále o 1.-6. místo. Zde jsme pod taktovkou, tedy spíše paličkou, bubenice Jahody dosáhli krásného, nicméně ne příliš povzbudivého čtvrtého místa. Na medaile stejné jako MS to nestačilo a chybějící necelé 3 sekundy na vítěze zamrzely, ale když jsme konečně nabrali ztracený dech a síly, byli jsme se závodem spokojeni, dali jsme do toho vše, což se projevilo i při malátném výstupu z lodi. Naši soupeři vyhráli férově. I když si neodpustím poznámku, že ve vítězném týmu byla většina závodníků českého poháru, kteří se nedostali do reprezentace, tudíž si vybojovali medaile alespoň takto, snadněji. To jednak o lecčems svědčí, ale také zkvalitňuje náš výsledek.

Skvělý zážitek, přesto mě dál více lákají běžné závody, kde jsou týmy naší úrovně přímo důvod pořádání nikoli pouze přívažek. Jen to chce vybírat ty s dobrou organizací.

Závěrem
Pořádání mezinárodních závodů v naší republice bylo pro český dračí sport jistě přínosem, výrazněji se zviditelnil, a dokázal, že i v malé zemi je možné uspořádat kvalitní mistrovství.
Pro náš klub měla tato událost klad především v tom, že jsme měli možnost přímo v Praze společně zatrénovat s australskými přáteli, pod vedením našeho trenéra ze Singapuru si vyzkoušet třeba dračí free style a seznámit se z dalšími významnými osobnostmi světového dragonboatingu. Bohužel se také přímo projevili vyostřené vztahy našeho klubu s ČADL, kdy nám čestné vstupenky nabízeli sponzoři, pozvání jsme se dočkali od vrcholných představitelů IDBA, ale nikoliv od českých zástupců. Přitom myslím, že hlavně v oblasti doprovodné kultury, která k tomuto sportu jistě patří, máme stále více co nabídnout. Zamrzelo mě proto, když jsem na časté dotazy, jestli budeme vystupovat s drakem, byl nucen odpovídat, že nikoliv. Organizace byla čistě sportovně zaměřena a kdejaký malý festival má větší doprovodný program, který naláká diváky a o těch sport přeci také je.
Po úspěších v národních posádkách jsem od české reprezentace očekával lepší umístění v domácím dobře známém prostředí. Nezbývá než popřát co nejvíce medailí do budoucna, masovou podporu od fanoušků a závodníků všech kategorií a snad brzy návrat mezinárodních závodů do Česka.

Výsledky najdete na oficiálním webu mistrovství
http://www.dragonboat2009.cz/
záznam ČT
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/20947129234-lodni-sporty/
naše fotografie brzy zde